Sámanéra Bódhésakó

ZMĚNA


Zkoumání nestálosti
v rámci zkušenosti





Samanera Bodhesako, Change.
Colombo: Karunaratne & Sons, 1992
Copyright © 1990 Path Press
Translation © 1996 Jakub Bartovský





Obsah

Předmluva
1.   Nestálost je centrální
2.   Obvyklý argument pro plynulou změnu
3.   Struktura času
4.   Nestálost a touha
5.   Co říkají sutty
6.   Kruhový argument
7.   Čtyři ušlechtilé pravdy
8.   První ušlechtilá pravda
9.   Druhá ušlechtilá pravda
10. Třetí ušlechtilá pravda (a)(b)
11. Čtvrtá ušlechtilá pravda
12. Dva náhledy
O autorovi









Předmluva


Cokoliv je vznešené ve sféře univerzálně lidského, nesmí být předkládáno jako předmět obdivu, nýbrž jako etický požadavek.

               – Soren Kierkegaard[1]


Když poprvé slyšíme Buddhovo Učení, každý mu nasloucháme již prodchnuti naším vlastním souborem názorů a domněnek. Některé z těchto názorů se budou shodovat s tímto Učením, jiné zase nikoliv. Kdyby tomu bylo jinak, toto Učení by bylo naprosto zbytečné: buď bychom se od něj neměli čemu přiučit, anebo bychom se naopak museli přiučit všemu. A kdyby všemu, pak by zde nebyla žádná přístupová cesta, žádný společný základ, od něhož bychom mohli začít. Díky této částečné shodě můžeme využít Buddhova vedení správným názorem, budeme-li chtít a odhodláme-li se k tomu. A díky oné částečné neshodě nevíme, jak na to.

Naší první reakcí obvykle bývá posuzovat Učení ve světle toho, co již považujeme za pravdivé. Snažíme se ho pochopit v rámci našich vlastních názorů. Někteří na této úrovni skončí. Nenaleznou pro toto Učení jiné použití než jako nástroje k utvrzování sebe sama v tom, co již dříve uznali za pravdivé. Takovýmto lidem nelze nic užitečného sdělit. Jsou tu však i jiní, kteří se skutečně chtějí něčemu přiučit – tj. změnit se –, ale kteří nevědí, jak jinak by měli postupovat než hodnotit Učení ve světle svých vlastních přesvědčení. Dalo by se však říci, že v jistém smyslu je celé toto Učení varováním, aby člověk nečinil opak. Správný názor je nabízen jako standard, podle něhož můžeme hodnotit své vlastní názory. Když přijmeme toto měřítko, můžeme plně porozumět těmto názorům a nahlédnout podmínky, na nichž tyto názory závisejí.

Učení nás přece hned na začátku informuje o tom, že je zde něco takového jako „správný názor“ a „nesprávný názor“. Nesprávný názor, říká Učení, je stejně nerozlučně spjat s toužením a utrpením jako správný názor s jejich absencí. Avšak správný a nesprávný názor zřejmě nespočívají pouze v odlišném mínění. Liší se mnohem podstatněji v tom, že ten první vidí něco, co ten druhý nedokáže spatřit. A my, kteří ještě nejsme prosti toužení a utrpení, nejsme oproštění právě proto, že nechápeme, co je míněno „správným názorem“. Stojíme tedy před dilematem. Nevíme-li totiž, co je míněno „správným názorem“, jak potom můžeme posuzovat naše vlastní (nesprávné) názory podle onoho standardu a tak porozumět nesprávnému názoru jakožto nesprávnému názoru?

Tento esej se nesnaží odpovědět na takovouto otázku. Pokouší se spíše naznačit způsob, jakým každý z nás může toto dilema vyřešit sám pro sebe; neboť jinak ho vyřešit nelze. Každý z nás musí sám uvidět to, vůči čemu zůstává slepým.

Ona zaslepenost – jak opakovaně tvrdí Buddhovy rozpravy – má co do činění především s naší neschopností nahlédnout a pochopit povahu nestálosti. A přesto, v naší vlastní zkušenosti, ať se podíváme kamkoliv, tak všude vidíme, že věci jsou vskutku nestálé. Má-li Buddha pravdu, co nám tedy uniklo?

Tato otázka bude představovat naši základní strategii v tomto pojednání. Nejprve (v kapitolách 1, 2 a 4) kriticky prozkoumáme jednu z častých odpovědí na tuto otázku: „Co nám uniklo?“ Ona odpověď vyplývá z nesprávného pojetí Učení, jež je běžné i zhoubné zároveň. Budeme hovořit nejen o neuspokojivosti této odpovědi, ale rovněž o charakteru oné neuspokojivosti. Poté, co se (v kapitole 5) zorientujeme s pomocí několika vhodných rozprav, navrhneme alternativní řešení zmíněného problému (které již bylo naznačeno v kapitole 3 a je dále rozvíjeno v kapitole 6) a budeme rozebírat to, co s něj vyplývá.

Toto alternativní řešení je význačné tím, že je organicky spjato s naší první otázkou: „Jak lze pochopit nesprávný názor jako nesprávný názor?“ Abychom objasnili tuto souvislost, budeme (v kapitolách 7 až 11) hovořit o nestálosti a o neschopnosti uvidět ji takovou, jaká je. Učiníme tak s pomocí základních prvků tohoto Učení – čtyř ušlechtilých pravd. Pochopíme-li povahu zaslepenosti, či nesprávného názoru, můžeme pak onu zaslepenost ukončit nazřením.

Je-li však naším cílem zásadní změna v nás samých, bylo by jistě nedostatečné pouze zaměnit jeden názor (jakkoli „správný“ může být) za jiný (jakkoli „nesprávný“). Takovýto úkol by byl více než herkulovský, neboť Herkules musel pouze vyčistit Augiášovy chlévy a nebyl nucen znovu je naplnit.

A navíc, nebyla by to žádná zásadní změna. Chceme-li dosáhnout zásadní změny, je nutné pochopit nejen konkrétní názory, ale i celkový způsob, jakým vnímáme svět. Tento způsob či postoj tvoří kontext, v závislosti na němž vyvstávají všechny konkrétní, správné i nesprávné názory. Neboť názory, jako vše ostatní, vznikají s určitou podmínkou a nikoli nezávisle. Dokážeme-li tedy nahlédnout tento obecný postoj, v závislosti na němž vznikají klamné názory na nestálost, můžeme onen postoj opustit. A s jeho opuštěním zmizí automaticky i všechny názory, které přetrvávají v závislosti na onom klamu.

Zjistíme, že tento důkladný rozbor nestálosti a naší neschopnosti uvidět ji takovou, jaká skutečně je, bude zároveň rozborem předpokladů pro individuální zkoumání našeho lidského dilematu. Tuto studii uzavřeme (v kapitole 12) krátkým zamyšlením nad náhledem, díky němuž vzniká nesprávný názor na nestálost, a porovnáme ho s jiným náhledem, prostřednictvím něhož vzniká správný názor. Tím si vytyčíme metodu, s jejíž pomocí může každý sám pro sebe nahlédnout, co je míněno „nesprávným názorem“ a „správným názorem“.

Způsob vyjadřování v tomto eseji bude svou povahou popisný, analytický a srovnávací. Předkládané analytické popisy – zvláště ty, týkající se struktur nevědomosti, toužení a zkušenosti vůbec –, ač naprosto průhledné, mohou některým čtenářům připadat podezřelé, exotické, podivné či dokonce pochybné. Pokud tyto pochyby spočívají pouze v neoblomném přesvědčení, že vše, co se radikálně liší od mého zažitého náhledu na svět, musí být nutně nesprávné, pak (jak jsme již podotkli) nelze nic více říci. Nic, snad kromě toho, že člověk s takovýmto postojem nikdy nenajde skutečné použití pro toto Učení. Avšak jiní, ač by rádi porozuměli, mohou být nadále zmateni tímto typem vyjadřování, jenž je cizí jejich vlastnímu způsobu uvažování. Jde o stejný problém, jako když chceme sami sebe změnit: ať chceme sebevíce, stále nevíme, jak na to. V takovém případě tou první změnou, již je třeba učinit, je změna ve způsobu vidění problému.

Bude-li se čtenářům způsob vyjadřování v tomto eseji zdát cizí, lze právě tuto cizost použít jako nástroje pro dosažení prvotní změny v sobě samém. Neboť ačkoli se tento esej zakládá na rozboru nestálosti, jeho skutečným zájmem není ani tak samotný problém změny, jako spíše problém změnění sebe sama, a to radikálním způsobem. Takovouto změnu je těžké pochopit a těžké ji uskutečnit. Ale chceme-li ukončit toužení, zaslepenost, utrpení a všechny další neblahé stavy, pak je naprosto nezbytné uvidět naprostou nezbytnost takovéto změny. Jedině tak můžeme učinit první krok.




Spolehlivý výchozí materiál lze nalézt ve čtyřech hlavních sbírkách (nikája) Sutta-pitaky, dále pak ve Vinaja-pitace a ještě několika kratších textech, jimiž jsou: Suttanipáta, Dhammapada, Udána, Itivuttaka a Thérathérígáthá. V tomto eseji jsou všechny tyto texty souhrnně označovány jako „sutty“. Žádné jiné texty zde nejsou považovány za původní Buddhovo Učení.

Odkazy na sutty udávají nejprve číslo rozpravy a pak, za dvojtečkou, svazek a stránku edice Pali Text Society, s výjimkou Théragáthá, Dhammapady a Suttanipáty, kde odkaz nejprve udává číslo verše. Odkazy na Vinaju udávají číslo khandhaky u Mahávaggy či Čúlavaggy v římských číslicích, a pak v arabských číslicích úsek a odstavec, jakož i svazek a stránku.


Vin.
D.
M.
S.
A.
Thag.
Dh.
Sn.
Ud.
Vinaja-pitaka
Dígha-nikája
Madždžhima-nikája
Samjutta-nikája (římské číslice udávají číslo samjutty podle P.T.S.)
Anguttara-nikája (římské číslice udávají číslo nipáty)
Théragáthá
Dhammapada
Suttanipáta
Udána






Pokračování

Zpět na Obsah













Poznámka:

1. Concluding Unscientific Postscript (London: Oxford University Press, 1945), př. D. F. Swenson, str. 320. [Zpět]