Správný názor

Sammáditthi-sutta

(Madždžhima-nikája 9)


Přeložil Bhikkhu Gavésakó




1.       Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam ctihodný Sáriputta oslovil mnichy: „Přátelé, mniši!“ – „Příteli!“ odpověděli mu mniši. Ctihodný Sáriputta pravil:

2.       „Říká se, přátelé, »ten, kdo má správný názor«. Do jaké míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“
     „Zdaleka bychom, věru, přišli, abychom se od ctihodného Sáriputty dozvěděli smysl tohoto výroku. Bylo by dobře, kdyby ctihodný Sáriputta objasnil smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něj, mniši si to zapamatují.“
     „Tak tedy, přátelé, poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit.“
     „Ano, příteli,“ odpověděli mniši. Ctihodný Sáriputta pravil:

3.       „Když, přátelé, ušlechtilý žák zná neprospěšné a zná kořen neprospěšného, když zná prospěšné a zná kořen prospěšného – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

4.       A co je, přátelé, neprospěšné, co je kořen neprospěšného? Co je prospěšné, a co je kořen prospěšného? Zabíjení živých bytostí je neprospěšné; braní nedarovaného je neprospěšné; nemravné jednání ve věcech smyslné rozkoše je neprospěšné; lhaní je neprospěšné; zlomyslná mluva je neprospěšná; hrubá mluva je neprospěšná; plané žvanění je neprospěšné; žádostivost je neprospěšná; zlovůle je neprospěšná; nesprávný názor je neprospěšný. Tomu se přátelé, říká neprospěšné.

5.       A co je, přátelé, kořen neprospěšného? Chtivost je kořen neprospěšného; nenávist je kořen neprospěšného; zaslepenost je kořen neprospěšného. Tomu se, přátelé, říká kořen neprospěšného.

6.       A co je, přátelé, prospěšné? Zdržování se zabíjení živých bytostí je prospěšné; zdržování se braní nedarovaného je prospěšné; zdržování se nemravného jednání ve věcech smyslné rozkoše je prospěšné; zdržování se lhaní je prospěšné; zdržování se zlomyslné mluvy je prospěšné; zdržování se hrubé mluvy je prospěšné; zdržování se planého žvanění je prospěšné; nežádostivost je prospěšná; nepřítomnost zlovůle je prospěšná; správný názor je prospěšný. Tomu se, přátelé, říká prospěšné.

7.       A co je, přátelé, kořen prospěšného? Nepřítomnost chtivosti je kořen prospěšného; nepřítomnost nenávisti je kořen prospěšného; nepřítomnost zaslepenosti je kořen prospěšného. Tomu se, přátelé říká kořen prospěšného.

8.       Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná neprospěšné a takto zná kořen neprospěšného, když takto zná prospěšné a takto zná kořen prospěšného, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

9.       „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

10.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná výživu, zná vznik výživy, zná ustání výživy a zná cestu vedoucí k ustání výživy – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

11.   A co je to, přátelé, výživa, co je to vznik výživy, co je to ustání výživy a co je to cesta vedoucí k ustání výživy? Jsou tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm usilujícím o bytí. Které čtyři? Tělesná výživa, hrubá či jemná; za druhé dotek; za třetí mentální záměr; za čtvrté vědomí. Se vznikem toužení vzniká výživa. S ustáním toužení ustává výživa. A cesta vedoucí k ustání výživy je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

12.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná výživu, takto zná vznik výživy, takto zná ustání výživy a takto zná cestu vedoucí k ustání výživy, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

13.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

14.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná strast, zná vznik strasti, zná ustání strasti a zná cestu vedoucí k ustání strasti – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

15.   A co je to, přátelé, strast, co je to vznik strasti, co je to ustání strasti a co je to cesta vedoucí k ustání strasti? Zrození je strastné, stárnutí je strastné, nemoc je strastná, smrt je strastná; trápení a naříkání, bolest, žal a zoufalství jsou strastné; nezískat, co si člověk přeje, je strastné. Stručně řečeno, pět skupin uchopování je strastných. Tomu se, přátelé, říká strast.

16.   A co je to, přátelé, vznik strasti? Je to ono toužení vedoucí k opětovnému bytí, doprovázené potěšením a vášní, nacházející potěšení hned tu, hned tam; totiž smyslné toužení, toužení po bytí, toužení po nebytí. Tomu se, přátelé, říká vznik strasti,

17.   A co je to, přátelé, ustání strasti? Je to úplné vymizení a ustání onoho toužení, jeho opuštění, zavržení, uvolnění a neulpívání na něm. Tomu se, přátelé, říká ustání strasti.

18.   A co je to, přátelé, cesta vedoucí k ustání strasti? Právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění. Tomu se, přátelé, říká cesta vedoucí k ustání strasti.

19.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná strast, takto zná vznik strasti, takto zná ustání strasti a takto zná cestu vedoucí k ustání strasti, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

20.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

21.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

22.   A co je to, přátelé, stárnutí a smrt, co je to vznik stárnutí a smrti, co je to ustání stárnutí a smrti, co je to cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti? To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí – tomu se říká stárnutí. To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla – tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a tato smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt. Se vznikem zrození vzniká stárnutí a smrt. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt. A cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

23.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smrti, takto zná ustání stárnutí a smrti a takto zná cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní skon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

24.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

25.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná zrození, zná vznik zrození, zná ustání zrození a zná cestu vedoucí k ustání zrození – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

26.   A co je to, přátelé, zrození, co je to vznik zrození, co je to ustání zrození, co je to cesta vedoucí k ustání zrození? To, co je zrození bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich narození, početí a vyvstání, objevení se osobnostních skupin, nabytí smyslových základen – tomu se, přátelé, říká zrození. Se vznikem bytí vzniká zrození. S ustáním bytí ustává zrození. A cesta vedoucí k ustání zrození je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

27.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná zrození, takto zná vznik zrození, takto zná ustání zrození a takto zná cestu vedoucí k ustání zrození, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

28.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

29.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná bytí, zná vznik bytí, zná ustání bytí a zná cestu vedoucí k ustání bytí – do té míry má ušlechtilý žák správný názor jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

30.   A co je to, přátelé, bytí, co je to vznik bytí, co je to ustání bytí, co je to cesta vedoucí k ustání bytí? Jsou tyto tři (druhy) bytí: smyslné bytí, hmotné bytí, nehmotné bytí. Se vznikem uchopování vzniká bytí. S ustáním uchopování ustává bytí. A cesta vedoucí k ustání bytí je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

31.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná bytí, takto zná vznik bytí, takto zná ustání bytí a takto zná cestu vedoucí k ustání bytí, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

32.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

33.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná uchopování, zná vznik uchopování, zná ustání uchopování a zná cestu vedoucí k ustání uchopování – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

34.   A co je to, přátelé, uchopování, co je to vznik uchopování, co je to ustání uchopování, co je to cesta vedoucí k ustání uchopování? Jsou tyto čtyři (druhy) uchopování: uchopování smyslnosti, uchopování názorů, uchopování pravidel a praktik, uchopování víry v Já. Se vznikem toužení vzniká uchopování. S ustáním toužení ustává uchopování. A cesta vedoucí k ustání uchopování je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

35.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná uchopování, takto zná vznik uchopování, takto zná ustání uchopování a takto zná cestu vedoucí k ustání uchopování, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

36.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano přátelé.

37.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná toužení, zná vznik toužení, zná ustání toužení a zná cestu vedoucí k ustání toužení – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

38.   A co je to, přátelé, toužení, co je to vznik toužení, co je to ustání toužení, co je to cesta vedoucí k ustání toužení? Je těchto šest druhů toužení: toužení po tvarech, toužení po zvucích, toužení po vůních, toužení po chutích, toužení po dotecích, toužení po představách. Se vznikem pociťování vzniká toužení. S ustáním pociťování ustává toužení. A cesta vedoucí k ustání toužení je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

39.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná toužení, takto zná vznik toužení, takto zná ustání toužení a takto zná cestu vedoucí k ustání toužení, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

40.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

41.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná pociťování, zná vznik pociťování, zná ustání pociťování a zná cestu vedoucí k ustání pociťování – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

42.   A co je to, přátelé, pociťování, co je to vznik pociťování, co je to ustání pociťování, co je to cesta vedoucí k ustání pociťování? Je těchto šest druhů pociťování: pocit zrozený ze zrakového doteku, pocit zrozený ze sluchového doteku, pocit zrozený z čichového doteku, pocit zrozený z chuťového doteku, pocit zrozený tělesného doteku, pocit zrozený z mentálního doteku. Se vznikem doteku vzniká pociťování. S ustáním doteku ustává pociťování. A cesta vedoucí k ustání pociťování je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

43.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná pociťování, takto zná vznik pociťování, takto zná ustání pociťování a takto zná cestu vedoucí k ustání pociťování, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

44.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov cithodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

45.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná dotek, zná vznik doteku, zná ustání doteku a zná cestu vedoucí k ustání doteku – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

46.   A co je to, přátelé, dotek, co je to vznik doteku, co je to ustání doteku, co je to cesta vedoucí k ustání doteku? Je těchto šest druhů doteku: zrakový dotek, sluchový dotek, čichový dotek, chuťový dotek, tělesný dotek, mentální dotek. Se vznikem šesti základen vzniká dotek. S ustáním šesti základen ustává dotek. A cesta vedoucí k ustání doteku je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

47.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná dotek, takto zná vznik doteku, takto zná ustání doteku a takto zná cestu vedoucí k ustání doteku, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«,  opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

48.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

49.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná šest základen, zná vznik šesti základen, zná ustání šesti základen a zná cestu vedoucí k ustání šesti základen – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

50.   A co je to, přátelé, šest základen, co je to vznik šesti základen, co je to ustání šesti základen, co je to cesta vedoucí k ustání šesti základen? Je těchto šest základen: základna oka, základna ucha, základna nosu, základna jazyka, základna těla, základna mysli. Se vznikem jména-a-hmoty vzniká šest základen. S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen. A cesta vedoucí k ustání šesti základen je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

51.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná šest základen, takto zná vznik šesti základen, takto zná ustání šesti základen a takto zná cestu vedoucí k ustání šesti základen, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

52.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku? „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

53.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná jméno-a-hmotu, zná vznik jména-a-hmoty, zná ustání jména-a-hmoty a zná cestu vedoucí k ustání jména a hmoty – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

54.   A co je to, přátelé, jméno-a-hmota, co je to vznik jména-a-hmoty, co je to ustání jména-a-hmoty, co je to cesta vedoucí k ustání jména-a-hmoty? Pociťování, vnímání, záměr, dotek, pozornost – tomu se říká jméno. Čtyři velké prvky a hmota odvozená ze čtyř velkých prvků – tomu se říká hmota. A tak toto jméno a tato hmota se (společně) nazývají jméno-a-hmota. Se vznikem vědomí vzniká jméno-a-hmota. S ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota. A cesta vedoucí k ustání jména-a-hmoty je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

55.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná jméno-a-hmotu, takto zná vznik jména-a-hmoty, takto zná ustání jména-a-hmoty a takto zná cestu vedoucí k ustání jména-a-hmoty, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm prvé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

56.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

57.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná vědomí, zná vznik vědomí, zná ustání vědomí a zná cestu vedoucí k ustání vědomí – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

58.   A co je to, přátelé, vědomí, co je to vznik vědomí, co je to ustání vědomí, co je to cesta vedoucí k ustání vědomí? Je těchto šest druhů vědomí: zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, tělesné vědomí, mentální vědomí. Se vznikem formací vzniká vědomí. S ustáním formací ustává vědomí. A cesta vedoucí k ustání vědomí je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

59.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná vědomí, takto zná vznik vědomí, takto zná ustání vědomí a takto zná cestu vedoucí k ustání vědomí, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

60.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

61.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná formace, zná vznik formací, zná ustání formací a zná cestu vedoucí k ustání formací – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

62.   A co jsou to, přátelé, formace, co je to vznik formací, co je to ustání formací, co je to cesta vedoucí k ustání formací? Jsou tyto tři formace: formace těla, formace řeči, formace mysli. Se vznikem nevědomosti vznikají formace. S ustáním nevědomosti ustávají formace. A cesta vedoucí k ustání formací je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

63.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací a takto zná cestu vedoucí k ustání formací, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní skon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

64.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

65.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná nevědomost, zná vznik nevědomosti, zná ustání nevědomosti a zná cestu vedoucí k ustání nevědomosti – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

66.   A co je to, přátelé, nevědomost, co je to vznik nevědomosti, co je to ustání nevědomosti, co je to cesta vedoucí k ustání nevědomosti? To, co je neznalost strasti, neznalost vzniku strasti, neznalost ustání strasti, neznalost cesty vedoucí k ustání strasti – tomu se říká nevědomost. Se vznikem zákalů vzniká nevědomost. S ustáním zákalů ustává nevědomost. A cesta vedoucí k ustání nevědomosti je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

67.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná nevědomost, takto zná vznik nevědomosti, takto zná ustání nevědomosti a takto zná cestu vedoucí k ustání nevědomosti, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivosti »já jsem«, opustí nevědomost, vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

68.   „Dobře, příteli,“ řekli mniši poté, co se potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty. Pak mu položili další otázku: „Je zde, příteli, ještě nějaký jiný způsob, jak má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě?“ – „Ano, přátelé.

69.   Když, přátelé, ušlechtilý žák zná zákaly, zná vznik zákalů, zná ustání zákalů a zná cestu vedoucí k ustání zákalů – do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.

70.   A co jsou to, přátelé, zákaly, co je to vznik zákalů, co je to ustání zákalů, co je to cesta vedoucí k ustání zákalů? Jsou tyto tři zákaly: zákal smyslnosti, zákal bytí, zákal nevědomosti. Se vznikem nevědomosti vznikají zákaly. S ustáním nevědomosti ustávají zákaly. A cesta vedoucí k ustání zákalů je právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost, správné soustředění.

71.   Když, přátelé, ušlechtilý žák takto zná zákaly, takto zná vznik zákalů, takto zná ustání zákalů a takto zná cestu vedoucí k ustání zákalů, tak zcela opustí sklon k vášni, odstraní sklon k odporu, vykoření sklon k názoru a domýšlivost »já jsem«, opustí nevědomost,vyvstane v něm pravé poznání a ukončí strast zde a nyní. Také do té míry má ušlechtilý žák správný názor, jeho názor je přímý, je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu a dospěl k této dobré Dhammě.“

         Tak pravil ctihodný Sáriputta. Spokojení mniši se zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty.








Zpět domů