Poznámka k přepisu pálijských slov
Bhikkhu Gavésakó
Pálijské texty byly v průběhu staletí zapisovány (většinou na
palmové listy) za použití mnoha různých systémů písma v zemích jižní a jihovýchodní
Asie, kam se rozšířila théravádová škola buddhismu. Samotná pálijština byla
původně jazykem mluveným, nikoliv psaným. Učenci se domnívají, že Buddha zřejmě
používal několik vzájemně si podobných dialektů, když putoval poganžskou oblastí
Indie, a jazyk páli je jakousi „uhlazenou“ formou či syntézou těchto
tzv. prákrtských dialektů. Když na konci 19. století začala Pali Text Society
(PTS) vydávat pálijské texty v latince, k přepisu páli zvolila systém založený
na angličtině, který se od té doby stal mezinárodním standardem. Dlouhé hlásky
jsou zapisovány pomocí vodorovné čárky nad písmeny a, i, u.
Tečka pod písmeny d, l, n, t naznačuje, že se
při jejich výslovnosti jazyk dotýká patra. Tečka nad pímenem n a nad
(či někdy pod) písmenem m označuje nosovku. V češtině jsme v zásadě
převzali tento systém, ale jelikož máme vlastní prostředky k vyjádření délky
hlásek, nahradili jsme vodorovné čárky běžnými českými čárkami (á, í, ú).
Navíc takto můžeme označit správnou délku hlásek é
a ó, které jsou v anglické transkripci vždy zapisovány pouze jako
e a o, a je nutné vědět, že před dvojhláskou (např. tt,
kk) se vyslovují krátce. Písmena c, j, y v anglické transkripci se
změní na č, dž, j v transkripci české. Pro znak ~ nad n máme české
písmeno ň. Tento způsob přepisu pálijštiny zavedl již
prof. Lesný a následují ho v něm všichni čeští indologové.
Ukázka pálijského textu (Dhammapada 168) v mezinárodní a české transkripci:
Zpět domů