Poznámka k přepisu pálijských slov

Bhikkhu Gavésakó


Pálijské texty byly v průběhu staletí zapisovány (většinou na palmové listy) za použití mnoha různých systémů písma v zemích jižní a jihovýchodní Asie, kam se rozšířila théravádová škola buddhismu. Samotná pálijština byla původně jazykem mluveným, nikoliv psaným. Učenci se domnívají, že Buddha zřejmě používal několik vzájemně si podobných dialektů, když putoval poganžskou oblastí Indie, a jazyk páli je jakousi „uhlazenou“ formou či syntézou těchto tzv. prákrtských dialektů. Když na konci 19. století začala Pali Text Society (PTS) vydávat pálijské texty v latince, k přepisu páli zvolila systém založený na angličtině, který se od té doby stal mezinárodním standardem. Dlouhé hlásky jsou zapisovány pomocí vodorovné čárky nad písmeny a, i, u. Tečka pod písmeny d, l, n, t naznačuje, že se při jejich výslovnosti jazyk dotýká patra. Tečka nad pímenem n a nad (či někdy pod) písmenem m označuje nosovku. V češtině jsme v zásadě převzali tento systém, ale jelikož máme vlastní prostředky k vyjádření délky hlásek, nahradili jsme vodorovné čárky běžnými českými čárkami (á, í, ú). Navíc takto můžeme označit správnou délku hlásek é a ó, které jsou v anglické transkripci vždy zapisovány pouze jako e a o, a je nutné vědět, že před dvojhláskou (např. tt, kk) se vyslovují krátce. Písmena c, j, y v anglické transkripci se změní na č, dž, j v transkripci české. Pro znak ~ nad n máme české písmeno ň. Tento způsob přepisu pálijštiny zavedl již prof. Lesný a následují ho v něm všichni čeští indologové.

Ukázka pálijského textu (Dhammapada 168) v mezinárodní a české transkripci:







Zpět domů