Otázky a odpovědi
s Adžánem Čá




Záznam rozhovorů v klášteře Wat Pah Pong, období dešťů roku 1970.

Z angličtiny přeložil Jakub Bartovský.





Otázka: Vkládám do svého cvičení velké úsilí, ale nezdá se mi, že bych nějak postupoval kupředu.

Odpověď: To je velmi důležité. Nesnažte se svým cvičením někam dostat. Touha po svobodě či osvícení je právě tou touhou, která zabraňuje vašemu osvobození. Můžete se snažit, jak chcete, můžete horlivě cvičit dnem i nocí, ale pokud stále chováte v mysli touhu něčeho dosáhnout, nikdy nenaleznete vnitřní mír. Energie tohoto toužení bude příčinou nejistoty a neklidu. Ať budete cvičit sebedéle či sebeusilovněji, moudrost se nezrodí z touhy. A tak prostě nechte vše být. Pozorně sledujte své tělo a mysl, avšak nesnažte se ničeho dosáhnout. Nelpěte ani na cvičení s cílem osvícení.

Otázka: A co spánek? Jak dlouho bych měl spát?

Odpověď: Na to se neptejte mě, to vám nemohu říct. Pro někoho stačí v průměru čtyři hodiny za noc. Co je však důležité, je pozorovat a znát sama sebe. Když se snažíte vystačit s příliš krátkou dobou spánku, tělo se nebude cítit dobře a bude těžké udržet si bdělou pozornost. Příliš mnoho spánku zase otupuje mysl a činí ji neklidnou. Musíte si sami najít přirozenou rovnováhu. Pozorně sledujte svou mysl a tělo, dokud nenaleznete optimální dobu. Jestliže se probudíte, převalíte se na druhý bok a ještě si na chvíli zdřímnete, bude to pro vás překážkou. Udržujte si bdělou pozornost od okamžiku, kdy otevřete oči.

Otázka: A co jídlo? Kolik bych toho měl sníst?

Odpověď: S jídlem je to stejné jako se spánkem. Musíte znát sami sebe. Potravu je nutno přijímat pro uspokojení tělesných potřeb. Dívejte se na jídlo jako na lék. Jíte tolik, že jste po obědě ospalí a tloustnete každým dnem? Přestaňte s tím. Zkoumejte své vlastní tělo a mysl. Není třeba držet půst. Spíše experimentujte s množstvím potravy, kterou přijímáte. Najděte pro tělo přirozenou rovnováhu. Smíchejte všechno jídlo dohromady ve své misce, jako to činí asketi. Pak můžete snadno uvážit množství, které sníte. Pozorně se sledujte, když jíte. Poznejte sami sebe. To je podstatou našeho cvičení. Nemusíte dělat nic zvláštního. Pouze pozorujte. Zkoumejte sebe, svou mysl. Pak budete vědět, co je přirozenou rovnováhou vašeho cvičení.

Otázka: Liší se nějak mysli lidí z Východu a ze Západu?

Odpověď: V zásadě mezi nimi není žádný rozdíl. Mohou se lišit vnější zvyklosti a jazyk, ale lidská mysl má jisté přirozené rysy, které jsou pro všechny stejné. Chtivost a nenávist ve východní či západní mysli se od sebe nijak neliší. Utrpení a ustání utrpení je stejné pro všechny lidi.

Otázka: Je vhodné hodně číst nebo se věnovat studiu textů jako součásti cvičení?

Odpověď: Buddhova Dhamma není k nalezení v knihách. Pokud skutečně chcete sami vidět, o čem Buddha mluvil, nemusíte se zatěžovat knihami. Pozorujte svou vlastní mysl. Zkoumejte, abyste viděli, jak pocity přicházejí a odcházejí, jak myšlenky přicházejí a odcházejí. Nebuďte k ničemu připoutáni. Pouze si všímejte všeho, co můžete vidět. To je cesta k Buddhovým pravdám. Buďte přirození. Vše, co ve svém životě zde děláte, je příležitost ke cvičení. Vše je to Dhamma. Když uklízíte, snažte se být pozorní. Když čistíte plivátko nebo myjete záchod, neberte to tak, že to děláte kvůli někomu jinému. V čištění plivátek je Dhamma. Nemyslete si, že se věnujete cvičení, jen když nehnutě sedíte se zkříženýma nohama. Někteří z vás si stěžovali, že nemají dost času na meditování. Máte dost času na dýchání? Toto je vaše meditace: bdělá pozornost a přirozenost ve všem, co děláte.

Otázka: Proč zde nemáme každodenní rozhovory s učitelem?

Odpověď: Máte-li nějaké otázky, můžete kdykoli přijít a zeptat se. Ale nepotřebujeme tu každodenní rozhovory. Když vám odpovím na každou vaši otázku, nikdy neporozumíte procesu pochybování ve své vlastní mysli. Základem je naučit se zkoumat sebe sama, dělat rozhovor sám se sebou. Bedlivě naslouchejte výkladu vždy po několika dnech, a pak používejte toto učení ke srovnání s vlastním cvičením. Jsou stejné? Liší se? Proč máte pochybnosti? Kdo je ten, co pochybuje? Porozumět můžete jen skrze sebezkoumání.

Otázka: Někdy mám starosti s mnišskou disciplínou. Je to špatné, když neúmyslně zabiju nějakého brouka?

Odpověď: Síla či disciplína a mravnost jsou základem našeho cvičení, avšak nesmíte slepě lpět na pravidlech. Co se týče zabíjení zvířat nebo porušování jiných pravidel, důležitý je při tom váš záměr. Uvědomujte si stav vlastní mysli. Neměli byste se nadmíru trápit starostmi nad mnišskou disciplínou. Pokud je vhodně používána, podporuje cvičení, ale někteří mniši se tak trápí nad tím, co je nepodstatné, že ani nemohou pořádně spát. Disciplína by neměla být nošena jako zátěž. V našem cvičení zde je disciplína základem, dobrá disciplína spolu s asketickými pravidly. Být pozorný a opatrný vůči základním 227 pravidlům, jakož i vůči množství menších předpisů, přináší velké výhody. Činí to život velmi jednoduchým. Nemusíte přemýšlet nad tím, jak máte jednat, a místo toho si pouze udržujete bdělou pozornost. Disciplína nám umožňuje žít spolu v souladu, naše společenství funguje bez problémů. Navenek každý vypadá a jedná stejně. Disciplína a etické jednání jsou základními kameny pro rozvoj soustředění a porozumění. Správným používáním mnišské disciplíny a asketických pravidel jsme nuceni žít jednoduše, omezit svůj majetek. A tak zde máme celé Buddhovo cvičení: zdržovat se zlého a konat dobro, žít prostě uspokojováním základních potřeb, očisťovat svou mysl. To znamená pozorovat svou mysl a tělo ve všech polohách: při sezení, stání, kráčení či ležení – poznávejte sami sebe.

Otázka: Co si mám počít se svými pochybnostmi? Občas mě trápí nejistota ohledně mého cvičení, postupu či učitele.

Odpověď: Pochybovat je přirozené. Každý začíná s pochybnostmi. Můžete se toho od nich hodně naučit. Důležité je, neztotožňovat se s pochybnostmi: to znamená nenechat se do nich zaplést. Tím by se mysl začala točit v bludném kruhu. Místo toho pozorujte celý ten proces pochybování a nejistoty. Podívejte se, kdo je tím, co pochybuje. Sledujte, jak pochyby přicházejí a odcházejí. Pak jimi již nebudete sužováni. Poodstoupíte od nich a vaše mysl se zklidní. Budete moci vidět, jak všechny věci přicházejí a odcházejí. Prostě nechte jít vše, k čemu jste připoutáni. Nechte jít své pochybnosti a jen se dívejte. Takto lze ukončit nejistotu.

Otázka: A co říkáte jiným metodám cvičení? Dnes je tu tolik učitelů a tolik různých systémů meditace, že je z toho člověk zmatený.

Odpověď: Je to stejné, jako když jdete do nějakého města. Můžete do něj vstoupit od severu, od jihovýchodu, po různých cestách. Tyto systémy se často liší pouze navenek. Ať jdete po té či oné cestě, rychle nebo pomalu, pokud jste bdělí a pozorní, tak nezáleží na vnější formě. Je zde jedna zásadní věc, ke které musí každé dobré cvičení nakonec dojít, a tou je neulpívání. Nakonec je nutné nechat být všechny meditační systémy. Nelze lpět ani na učiteli. Pokud nějaký systém vede k oproštění, k neulpívání, pak je to správné cvičení.

Můžete chtít cestovat, navštívit různé učitele a vyzkoušet jiné systémy. Někteří z vás to již učinili. Je to přirozená touha. Ale přijdete na to, že ani tisíc položených otázek, ani znalost mnoha systémů vás nedovedou k pravdě. Nakonec z toho budete znudění. Uvidíte, že pouze když toho zanecháte a začnete zkoumat vlastní mysl, můžete přijít na to, o čem Buddha hovořil. Nemusíte hledat nikde kolem sebe. Nakonec se musíte obrátit tváří v tvář své pravé povaze. Tak můžete porozumět Dhammě.

Otázka: Často se mi zdá, že se zde jen málo mnichů opravdu věnuje cvičení. Vypadají nepozorně a nedbale. To mi vadí.

Odpověď: Není vhodné sledovat, co dělají ostatní. Nijak to vašemu cvičení nepomůže. Pokud vám to vadí, pozorujte reakci své mysli. Jestli jiní nedodržují disciplínu či nejsou dobrými mnichy, není to vaše starost. Neobjevíte moudrost pozorováním ostatních. Mnišská disciplína je nástrojem, který máte používat pro svou vlastní meditaci. Není to zbraň na kritizování či hledání chyb na druhých. Nikdo nemůže cvičit za vás ani vy nemůžete cvičit za nikoho jiného. Prostě jen věnujte pozornost tomu, co děláte vy sami. Toto nechť je vaším cvičením.

Otázka: Vkládám velké úsilí do ovládání smyslů. Vždy chodím se zrakem upřeným k zemi a všímám si i té nejmenší činnosti, kterou právě dělám. Například nespěchám s jídlem a snažím se všimnout si každého dotyku: žvýkání, chutnání, polykání atd. Každý krok provádím obezřetně a s plným vědomím. Cvičím tak správně?

Odpověď: Ovládání smyslů je správným cvičením. Měli bychom na to pamatovat po celý den. Ale nesmíte to přehánět! Pohybujte se, jezte a jednejte přirozeně. Pak rozvíjejte přirozenou pozornost vůči tomu, co se děje uvnitř vás. Nenuťte se však při meditaci do strnulých či nepřirozených postojů. To je jen další forma toužení. Buďte trpěliví. Trpělivost a vytrvalost jsou nezbytné. Pokud jednáte přirozeně a jste pozorní, moudrost se rovněž dostaví přirozenou cestou.

Otázka: Je nutné dlouhou dobu meditovat vsedě?

Odpověď: Ne, není nutné sedět hodiny bez přestání. Někteří lidé se domnívají, že čím déle vydržíte sedět, tím moudřejší musíte být. Viděl jsem slepice sedět v hnízdech bez přestání několik dní! Moudrost pochází z bdělé pozornosti při všech tělesných polohách. Cvičení by mělo začít, jakmile se ráno vzbudíte. Měli byste v něm pokračovat, dokud neusnete. Nestarejte se o to, jak dlouho dokážete sedět. Co je důležité, je udržovat si pozornost, ať pracujete, sedíte nebo jdete na záchod.

Každý má své vlastní tempo. Někteří z vás zemřou v padesáti, někteří v šedesáti a jiní v devadesáti. A tak ani vaše cvičení nebude vždy stejné. Na to nemyslete, ani se tím netrapte. Snažte se být bdělí a pozorní, a nechte věci jít jejich přirozenou cestou. Pak se mysl stane tišší a klidnější za všech okolností. Bude jako jasná hladina lesní tůně. Různá nádherná a vzácná zvířata budou přicházet se z tůně napít. Budete jasně vidět povahu všech podmínek (sankhárá) ve světě. Uvidíte mnoho nádherných a zvláštních věcí přicházet a odcházet. A budete klidní. Když se objeví problémy, okamžitě uvidíte jejich pravou povahu. To je blaženost Buddhy.

Otázka: Stále mám plnou hlavu myšlenek. Honí se mi v hlavě, ačkoli si snažím udržet bdělou pozornost.

Odpověď: Tím se netrapte. Snažte se udržovat mysl v přítomném okamžiku. Cokoli se objeví v mysli, jen to pozorujte. Nechte to jít. Ani se nesnažte zbavit se myšlenek. Pak se mysl dostane do svého přirozeného stavu. Žádné rozlišování mezi dobrem a zlem, teplem a zimou, rychlým a pomalým. Ani já, ani ty, vůbec žádné Já. Pouze to, co skutečně je. Když jdete na obchůzku za almužnou, nemusíte dělat nic zvláštního. Prostě kráčejte a sledujte, co se objevuje. Není třeba lpět na samotě či izolovanosti. Kdekoli jste, poznávejte sami sebe skrze přirozenost a pozornost. Když se objeví pochybnosti, sledujte, jak přicházejí a odcházejí. Je to velmi jednoduché. Nic neuchopujte.

Je to stejné, jako když jdete po cestě. Čas od času narazíte na překážky. Když se ve své mysli setkáte s nečistotami, jen je pozorujte a překonejte je neuchopováním. Nepřemýšlejte o překážkách, které máte za sebou. Nestarejte se o ty, které jste ještě nespatřili. Upněte se k přítomnosti. Nestarejte se o délku cesty či o konečný cíl. Všechno se mění. Ať jdete kolem čehokoli, neulpívejte na tom. Nakonec mysl dosáhne své přirozené rovnováhy, kdy se cvičení stává automatickým. Všechny věci budou přicházet a odcházet samy od sebe.

Otázka: Četl jste někdy Tribunovou sútru šestého patriarchy Chuej Nenga?

Odpověď: Chuej Nengova moudrost je velmi pronikavá. Je to opravdu hluboké učení a není snadné mu porozumět, je-li člověk začátečníkem. Avšak pokud se cvičíte v naší disciplíně a s trpělivostí, pokud se cvičíte v neulpívání, nakonec porozumíte. Jednou jsem měl žáka, který měl střechu své chýše pokrytou trávou. V období dešťů tenkrát často pršelo a jednoho dne odfoukl silný poryv větru půlku střechy. On se nenamáhal dát to do pořádku, prostě nechal pršet dovnitř. Když to trvalo již několik dní, zeptal jsem se ho na stav jeho chýše. Řekl mi, že se cvičí v neulpívání. To je ale neulpívání bez moudrosti. Je to asi stejné jako lhostejnost říčního buvola. Avšak pokud žijete dobrým a jednoduchým životem, pokud jste trpěliví a nesobečtí, tak porozumíte Chuej Nengově moudrosti.

Otázka: Zmínil jste se o tom, že samatha a vipassaná či soustředění a vhled jsou jedno a to samé. Mohl byste to trochu podrobněji objasnit?

Odpověď: Je to docela prosté. Soustředění (samatha) a moudrost (vipassaná) pracují společně. Nejprve se mysl zklidní zaměřením se na nějaký meditační předmět. Je ztišená, pouze když sedíte se zavřenýma očima. Toto je samatha, a jako základna samádhi podmiňuje vznik moudrosti či vipassaná. Pak je mysl klidná, ať sedíte se zavřenýma očima nebo se procházíte po rušném městě. Je tomu právě tak. Jednou jste byl dítětem, teď jste dospělý. Jsou dítě a dospělý člověk tím samým člověkem? Můžete říct, že ano, nebo když se na to podíváte z jiné strany, můžete říct, že se liší. Takto je rovněž možno považovat samatha a vipassaná za rozdílné. Nebo je to jako jídlo a výkaly. Jídlo a výkaly je možné brát jako jednu věc, a také je lze brát jako různé věci. Nevěřte pouze tomu, co vám říkám, věnujte se svému cvičení a uvidíte to sami. Není třeba nic zvláštního. Když zkoumáte, jak vzniká soustředění a moudrost, sami poznáte pravdu. Dnes mnozí lidé ulpívají na slovech. Nazývají své cvičení vipassaná a zavrhují samatha. Nebo své cvičení zase nazývají samatha. Říkají, že je nutné cvičit samatha před vipassaná. To je všechno hloupost. Nezatěžujte se přemýšlením o těchto věcech. Prostě se věnujte cvičení a uvidíte výsledek.

Otázka: Je nezbytné v našem cvičení dosáhnout meditačního pohroužení?

Odpověď: Ne, pohroužení (džhána) není nutné. Musí dojít jen k jistému zklidnění a sjednocení mysli. Pak to používáte k sebezkoumání. Není zapotřebí ničeho zvláštního. Pokud ve svém cvičení dosáhnete pohroužení, je to také dobře. Jen se ho ale nedržte. Někteří lidé bývají meditačním pohroužením pozdrženi. Hrát si s ním může být velmi zajímavé. Musíte znát správnou míru. Když jste moudří, budete znát užitek i omezení meditačního pohroužení, stejně jako znáte omezení dětí ve srovnání s dospělými.

Otázka: Proč se řídíme asketickými pravidly, jako je například jedení jen z našich misek?

Odpověď: Asketická pravidla nám pomáhají v boji s nečistotami. Když například dodržujeme pravidlo jedení z našich misek, můžeme být pozornější vůči jídlu jako léku. Nemáme-li v mysli žádné nečistoty, pak nezáleží na tom, jak jíme. Zde ale používáme tuto formu, abychom své cvičení učinili jednoduchým. Buddha neustanovil asketická pravidla jako nezbytná pro všechny mnichy, ale povolil je pro ty, kdo chtěli cvičit přísněji. Zvyšují naši vnější disciplínu a tím napomáhají naší mentální síle a odhodlanosti. Tato pravidla máte dodržovat vy sami. Nesledujte, jak cvičí ostatní. Pozorujte svou vlastní mysl a uvidíte, co je pro vás prospěšné. Pravidlo, že musíme přijmout jakoukoli meditační chýši, která nám byla přidělena, je podobně nápomocnou disciplínou. Nedovoluje mnichům, aby byli připoutáni ke svým příbytkům. Pokud odejdou a vrátí se, musí přijmout nové obydlí. To je naše cvičení – na ničem neulpívat.

Otázka: Když je smíchání všeho jídla dohromady v naší misce důležité, proč to jako učitel sám neděláte? Nemyslíte si, že je důležité, aby učitel byl svým žákům příkladem?

Odpověď: Ano, je pravda, že učitel by měl být pro své žáky příkladem. Nevadí mi, že mě kritizujete. Ptejte se, na co chcete. Ale je důležité, abyste nelpěli na učiteli. Bylo by to hrozné, kdybych byl navenek naprosto dokonalý. Byli byste ke mně všichni příliš připoutáni. I Buddha někdy řekl svým žákům, aby udělali jednu věc, a pak sám udělal jinou. Pochyby vůči učiteli vám mohou pomoci. Měli byste pozorovat své vlastní reakce. Myslíte si, že si schovávám jídlo mimo svou misku na talířích, abych jím mohl nakrmit laické přívržence, kteří pracují kolem kláštera?

Moudrost musíte rozvíjet pozorováním. Přijměte od učitele to, co je dobré. Všímejte si svého vlastního cvičení. Když odpočívám a vy všichni musíte sedět, rozčiluje vás to? Když řeknu, že modrá je červená nebo že muž je žena, nenásledujte mě slepě. Jeden z mých učitelů jedl velmi rychle a hlučně. Ale zároveň nám říkal, abychom jedli pomalu a pozorně. Sledoval jsem ho a velmi mě to rozčilovalo. Já jsem trpěl, ale on ne! Pozoroval jsem jen zevnějšek. Později jsem se poučil. Někteří lidé jezdí autem rychle, ale opatrně. Jiní jezdí pomalu a mají plno nehod. Nelpěte na pravidlech, na vnější formě. Když věnujete sledování ostatních nanejvýš deset procent svého času a pozorování sebe sama devadesát procent, je to správné cvičení. Nejprve jsem pozoroval svého učitele Adžána Tong Ratha a měl jsem mnoho pochybností. Lidé si dokonce mysleli, že je blázen. Dělal divné věci a se svými žáky jednal prudce. Navenek byl zuřivý, ale uvnitř nebylo nic. Uvnitř nebyl nikdo. Byl skutečně pozoruhodný. Udržel si jasnou a bdělou mysl až do okamžiku smrti.

Pozorování mimo sebe sama srovnává a rozlišuje. Touto cestou nenaleznete štěstí. Ani nedosáhnete vnitřní mír tím, že budete hledat dokonalého člověka či dokonalého učitele. Buddha nás učil pozorovat Dhammu, pravdu, a ne ostatní lidi.

Otázka: Jak můžeme v našem cvičení překonat chtíč? Někdy si připadám jako otrok své sexuální touhy.

Odpověď: Chtíč by měl být vyvážen rozjímáním nad odpudivostí těla. Připoutanost k tělesné formě je jeden extrém a člověk by si měl v mysli udržovat jeho protiklad. Zkoumejte tělo ve formě mrtvoly a pozorujte proces rozkladu nebo přemýšlejte o různých částech těla, jako jsou plíce, slezina, tuk, výkaly atd. Zapamatujte si je a promítněte si je v mysli, když se objeví chtíč. Tak se od něj osvobodíte.

Otázka: A co hněv? Co bych měl dělat, když ve mně začne stoupat nelibost?

Odpověď: Musíte uplatnit laskavost. Když se v meditaci objeví stavy hněvu, je nutné je vyvážit rozvíjením myšlenek laskavosti. Když někdo udělá něco zlého nebo se rozčílí, nerozčilujte se vy. Pokud se neovládáte, jste ještě zaslepenější než on. Buďte moudří. Udržujte si v mysli soucit, neboť onen člověk trpí. Naplňte svou mysl laskavostí, jako by to byl váš milovaný bratr. Soustřeďte se na myšlenku laskavosti jako na svůj meditační předmět. Rozšiřte ji na všechny bytosti na světě. Nenávist lze překonat jen laskavostí.

Někdy můžete vidět, že se jiní mniši nechovají dobře. Může vás to podráždit. To je ale zbytečné utrpení. Není to naše Dhamma. Můžete si říkat: „Není k sobě zdaleka tak přísný jako já. Nebere meditaci tak vážně jako já. Tito mniši nejsou dobrými mnichy.“ To je však velká poskvrna mysli na vaší straně. Nesrovnávejte. Nerozlišujte. Nechte být své názory a jen je pozorujte. Toto je naše Dhamma. Není možné, aby všichni jednali tak, jak si vy přejete, nebo aby byli stejní jako vy. Takové přání vám přinese pouze utrpení. Je to obvyklá chyba, kterou meditující činí, avšak sledování druhých skutečně nevede k rozvoji moudrosti. Jednoduše zkoumejte sami sebe, své vlastní pocity. Touto cestou dojdete k porozumění.

Otázka: Často se cítím ospalý. Velmi to ztěžuje mou meditaci.

Odpověď: Je mnoho způsobů, jak překonat ospalost. Sedíte-li na tmavém místě, přesuňte se více na světlo. Otevřte oči. Vstaňte a opláchněte si obličej vodou nebo se osprchujte. Když se vám chce spát, změňte polohu těla. Hodně choďte. Choďte pozpátku. Strach z toho, že do něčeho narazíte, vás udrží v bdělosti. Když to nebude fungovat, postavte se, pročistěte svou mysl a představte si jasný sluneční svit. Nebo se posaďte na kraj vysokého útesu či hluboké studny. Neodvážíte se usnout! Když nic nezabere, tak se prostě uložte k spánku. Opatrně ulehněte a snažte si udržet pozornost až do usnutí. Když se probudíte, hned vstaňte. Nedívejte se na hodiny ani se nepřevalujte na lůžku. S bdělou pozorností začněte od probuzení.

Pokud se bude ospalost objevovat každý den, zkuste méně jíst. Zkoumejte sami sebe. Přestaňte s jídlem, jakmile by vás již dalších pět lžic nasytilo. Pak se ještě dostatečně napijte vody. Střídavě choďte a seďte. Pozorujte svou ospalost a hlad. Musíte se naučit, jak vyvážit svůj příjem potravy. Když budete pokračovat se cvičením, budete se cítit přirozeně energičtější a začnete méně jíst. Ale musíte upravit své návyky.

Otázka: Proč se tu musíme tolik klanět?

Odpověď: Klanění se je velmi důležité. Je to vnější forma, která je součástí našeho cvičení. Měla by být prováděna správně. Sehněte se hlavou až k zemi. Lokty držte blízko kolen a dlaně na zemi asi deset centimetrů od sebe. Uklánějte se pomalu a pozorně si všímejte svého těla. Je to dobrý lék na namyšlenost. Měli bychom se klanět často. Když se ukláníte třikrát, můžete si v mysli zpřítomňovat vlastnosti Buddhy, Dhammy a Sanghy, které představují neposkvrněnost, jas a vnitřní mír. Tak používáme vnější formu k našemu cvičení. Tělo a mysl se dostanou do rovnováhy. Nechybujte v tom, že budete sledovat, jak se klaní jiní. Není na vás, abyste posuzovali, zda mladí novicové vypadají nedbale či staří mniši nepozorně. Je těžké cvičit některé lidi. Někdo se učí rychle, jiný zase pomalu. Hodnocení druhých pouze zvětší vaši pýchu. Místo toho pozorujte sami sebe. Klaňte se často, zbavte se své pýchy.

Ti, kdo se skutečně dostali do souladu s Dhammou, dalece překročí vnější formu. Vše, co dělají, je způsobem klanění. Když jdou, klaní se; když jedí, klaní se; když vykonávají přirozenou potřebu, klaní se. Je to proto, že překonali sobeckost.

Otázka: Co je největším problémem vašich nových žáků?

Odpověď: Názory. Postoje a domněnky o věcech. O sobě, o cvičení, o Buddhově učení. Mnozí z těch, co sem přicházejí, mají vysoké společenské postavení. Jsou zde bohatí obchodníci i absolventi vysokých škol, učitelé i vládní úředníci. Jejich mysli jsou plné názorů na všemožné věci. Jsou příliš chytří na to, aby naslouchali druhým. Je to jako s vodou ve sklenici. Když je sklenice naplněna starou, špinavou vodou, je k ničemu. Až když je voda vylita, může se nádoba stát užitečnou. Musíte vyprázdnit svou mysl od všech názorů a pak uvidíte. Naše cvičení překračuje chytrost a hloupost. Když si myslíte: „Já jsem chytrý, já jsem bohatý, já jsem důležitý, já rozumím všemu kolem buddhismu,“ zastíráte tím pravdu anattá či ne-Já. Vše, co vidíte, je ego, já a moje. Ale buddhismus je opuštěním jáství. Je to vyhasnutí, prázdnota, nibbána.

Otázka: Jsou nečistoty mysli, jako například chtivost či hněv, pouhou iluzí nebo jsou skutečné?

Odpověď: Jsou obojí. Poskvrny, kterým říkáme chtivost či žádostivost, hněv a zaslepenost, jsou jen vnějším zdáním, pouhými jmény. Je to, jako když nazýváme misku velkou, malou, hezkou či jakkoli jinak. To není skutečnost. Je to pojem, který jsme stvořili vedeni touhou. Když si přejeme velkou misku, nazveme tuto zde malou. Toužení je příčinou rozlišování. Pravda je však to, co zde skutečně je. Dívejte se na to tímto způsobem. Jste muž? Můžete říct, že ano. Takto se nám věci jeví. Ale ve skutečnosti jste pouze kombinací prvků či skupinou proměnlivých složek. Když je mysl svobodná, nerozlišuje. Ani velké, ani malé, ani ty, ani já. Není zde nic: anattá, jak říkáme, či ne-Já. Opravdu, nakonec tu není ani attá, ani anattá.

Otázka: Mohl byste vysvětlit, co je to kamma?

Odpověď: Kamma je čin. Kamma je lpění. Tělo, řeč a mysl vytváří kammu, když na něčem ulpíváme. Vytváříme si návyky. Ty nám v budoucnosti mohou způsobit utrpení. To je ovoce našeho lpění, našich nečistot v minulosti. Veškerá připoutanost vede k vytváření kammy. Dejme tomu, že jste byl zlodějem, než jste se stal mnichem. Kradl jste, způsoboval neštěstí druhým a trápil své rodiče. Teď jste mnichem, ale když si vzpomenete na to, jak jste působil neštěstí jiným lidem, cítíte se špatně a sám trpíte ještě dnes. Pamatujte si, že nejen tělo, ale i řeč a mentální činy mohou tvořit podmínky pro budoucí následky. Když jste někomu v minulosti učinili laskavost a vzpomenete si na to dnes, budete šťastní. Toto štěstí mysli je důsledkem minulých činů, kammy. Všechny věci jsou podmíněné nějakou příčinou – jak v delším časovém úseku, tak i okamžik od okamžiku, což uvidíme, budeme-li to zkoumat. Avšak nemusíte se zatěžovat myšlenkami na minulost, přítomnost či budoucnost. Pouze pozorujte své tělo a mysl. Musíte sami přijít na to, co je to kamma. Pozorujte svou mysl. Cvičte se a budete jasně vidět. Ponechte ale kammu druhých jim samotným. Nelpěte na sledování ostatních. Když já spolknu jed, já budu trpět. Není třeba, abyste se o to se mnou dělili! Přijměte to dobré, co vám váš učitel nabízí. Pak dosáhnete vnitřního míru, vaše mysl se stane stejnou jako mysl vašeho učitele. Budete-li zkoumat, uvidíte sami. I když tomu teď nerozumíte, jestliže se budete věnovat cvičení, vše se vyjasní. Pochopíte sami od sebe. Tomu se říká cvičení v Dhammě.

Když jsme byli mladí, naši rodiče nás kárali a zlobili se na nás. Ve skutečnosti nám tím chtěli pomoci. Musíte to vidět v delším časovém horizontu. Rodiče a učitelé nás kritizují a nás to rozčiluje. Později uvidíme proč. Po dlouhém cvičení to pochopíte. Ti, kdo jsou příliš chytří, zanechávají cvičení již po krátké době. Nikdy se nic nenaučí. Musíte se zbavit své chytrosti. Když si myslíte, že jste lepší než ostatní, budete pouze trpět. To je zbytečné. Není třeba se rozčilovat. Jen pozorujte.

Otázka: Někdy se mi zdá, že od té doby, co jsem se stal mnichem, se zhoršilo mé strádání a utrpení.

Odpověď: Vím, že někteří z vás dříve oplývali hmotným komfortem a byli navenek svobodní. Když to srovnáte, tak nyní žijete velmi prostým životem. Při cvičení vás často nechám dlouhé hodiny sedět a čekat. Jídlo a podnebí se liší od toho, na co jste byli zvyklí. Ale každý musí něčím takovým projít. To je utrpení, které vede k ustání utrpení. Tak se sami učíte. Když se rozčílíte a je vám líto vás samotných, je to nádherná příležitost, jak porozumět své mysli. Buddha nazýval nečistoty mysli našimi učiteli.

Všichni moji žáci jsou pro mě jako mé děti. S laskavostí myslím jen na jejich dobro. Pokud to vypadá, že vás trápím, je to pro vaše vlastní dobro. Vím, že někteří z vás jsou vysoce vzdělaní a mají mnoho vědomostí. Lidé s malým vzděláním a světskými vědomostmi mohou snadno cvičit. Ale vy ze Západu jako byste nejprve museli vyklidit velmi rozlehlý dům. Když ho budete mít vyklizený, budete mít spoustu místa na bydlení. Budete moci používat kuchyň, knihovnu, obývací pokoj. Musíte být ale trpěliví. Trpělivost a vytrvalost jsou základem našeho cvičení. Když jsem já byl mladým mnichem, neměl jsem to tak těžké jako vy. Znal jsem jazyk a jedl jsem jídlo, na které jsem byl zvyklý. Ale i tak jsem někdy propadal zoufalství. Chtěl jsem odložit mnišské roucho či dokonce spáchat sebevraždu. Takové utrpení pochází z nesprávného nazírání. Když však uvidíte pravdu, oprostíte se od názorů a domněnek. Vše se utiší.

Otázka: Dosahuji v meditaci velmi klidných stavů mysli. Co bych teď měl dělat?

Odpověď: To je dobré. Učiňte mysl klidnou, soustředěnou. Používejte toto soustředění ke zkoumání mysli a těla. Když mysl není klidná, měli byste to také pozorovat. Pak poznáte pravý mír. Proč? Protože uvidíte pomíjivost. I klid musí být viděn jako nestálý. Pokud jste připoutáni ke klidným stavům mysli, budete trpět v jejich nepřítomnosti. Opusťte vše, dokonce i klid.

Otázka: Slyšel jsem dobře, když jste říkal, že se bojíte příliš horlivých žáků?

Odpověď: Ano, to je pravda. Bojím se. Bojím se toho, že vše berou příliš vážně. Velmi se snaží, ale bez rozumu. Tlačí sami sebe do zbytečného utrpení. Někteří z vás jsou pevně odhodláni dosáhnout osvícení. Neustále zápasíte se zaťatými zuby. To je příliš tvrdý přístup. Všichni lidé jsou stejní. Neznají povahu podmínek (sankhárá). Všechny formace, tělo a mysl, jsou nestálé. Jenom pozorujte a na ničem neulpívejte.

Jiní si myslí, že už všechno znají. Kritizují, sledují, soudí. To je ale v pořádku. Ponechte jejich názory jim samotným. Takovéto rozlišování je nebezpečné. Je to jako silnice s velmi ostrou zatáčkou. Pokud si myslíme, že druzí jsou horší nebo lepší nebo stejní jako my, vyletíme z té zatáčky. Když rozlišujeme, budeme pouze trpět.

Otázka: Medituji již mnoho let. Má mysl je otevřená a klidná skoro za všech okolností. Rád bych se teď vrátil zpět a rozvíjel stavy hlubokého soustředění či pohroužení.

Odpověď: To je v pořádku. Je to prospěšné cvičení mysli. Pokud máte moudrost, nezapletete se do soustředěných stavů mysli. Je to stejné, jako když chcete dlouhou dobu sedět. Je to dobré jako cvičení, ale to je ve skutečnosti nezávislé na jakékoli poloze. Spočívá v přímém pozorování mysli. To je moudrost. Když jste prozkoumali mysl a porozuměli jí, pak máte moudrost k tomu, abyste poznali omezenost soustředění či knih. Pokud jste cvičili a rozumíte neulpívání, můžete se vrátit ke knihám. Budou pro vás jako sladký zákusek. Mohou vám pomoci učit ostatní. Nebo se můžete vrátit ke cvičení meditačního pohroužení. Máte teď moudrost, díky které víte, že nic nemá být uchopováno.

Otázka: Mohl byste zopakovat některé hlavní body této naší diskuse?

Odpověď: Musíte zkoumat sami sebe. Poznejte, kdo jste. Poznejte své tělo a mysl prostým pozorováním. Znejte míru při sezení, spaní a jedení. Používejte moudrost. Cvičení neznamená snažit se cokoli získat. Jen buďte pozorní vůči tomu, co zde je. Celá naše meditace je přímým pozorováním mysli. Uvidíte utrpení, jeho příčinu a jeho konec. Ale musíte mít trpělivost, velkou trpělivost a vytrvalost. Postupně se budete učit. Buddha nabádal své žáky, aby vytrvali se svými učiteli alespoň pět let. Musíte se naučit ctnostem štědrosti, trpělivosti a oddanosti.

Necvičte příliš přísně. Neulpívejte na vnější formě. Sledování druhých je špatným cvičením. Buďte prostě přirození a pozorujte to. Naše mnišská disciplína a pravidla jsou velmi důležité. Vytvářejí prosté a vyvážené prostředí. Správně je používejte. Ale pamatujte si, že základem mnišské disciplíny je pozorování vlastních záměrů, zkoumání své mysli. Musíte mít moudrost. Nerozlišujte. Rozčílil by vás malý strom v lese, protože by nebyl vysoký a rovný jako jiné stromy? To by bylo pošetilé. Nesuďte ostatní lidi. Jsou všichni nějací. Není nutné s sebou tahat břemeno přání všechny je změnit.

Buďte tedy trpěliví. Cvičte své etické jednání. Žijte jednoduše a buďte přirození. Pozorujte svou mysl. Toto je naše cvičení. Dovede vás k nesobeckosti, k vnitřnímu míru.






Zpět domů