Když mysl opustí lpění

Adžán Čá



Záznam rozhovoru Adžána Čá se skupinou západních mnichů
v klášteře Wat Gor Nork v severovýchodním Thajsku, 14. srpna 1979.
Přeložil Jakub Bartovský.




Otázka: Co máme dělat, abychom dospěli ke skutečné mysli (čitta)?

Adžán Čá: Nejprve sledujeme tuto toulavou mysl. Sledujeme ji tak dlouho, dokud ji neuvidíme jako nejistou a nestálou. Mysl musí jasně vnímat sama sebe, aby viděla, že v ní není nic, co by bylo možno uchopovat. Pak opustí veškeré lpění. Mysl přestane lpět na samotné mysli. Opustí mysl díky dokonalému porozumění mysli. Vyčerpá tu schopnost mysli, která spočívá ve vytváření mentálních formací, takže už jimi nebude více zmatena.

Buddha nechtěl popisovat tento stav (probuzení), neboť veškerá slova, která jsou mu připisována, jsou pouhé konvenční nálepky. Slova jsou používána k jeho popisu jen proto, aby ho lidé mohli poznat. Tento stav však prostě zůstává takový, jaký je. (Adžán Čá plácne dlaní o zem a pokračuje:) Je to jako zem na rozdíl od toho, co se pohybuje nahoře po povrchu. Je tomu právě tak. To, co se podobá zemi, nevzniká ani neustává, zůstává to takové, jaké to je. To, co vzniká a pohybuje se nahoře, zahrnuje mysl (čitta), vnímání (saňňá) i mentální formace (sankhárá).

Jakýmkoli způsobem je tento stav (probuzení) vysvětlován, tělo, pociťování, vnímání, mentální formace a vědomí tam neexistují – zcela ustanou. Existují jen díky tomu, že je na ně přilepeno konvenční označení. Tělo, pociťování, vnímání, mentální formace a vědomí vzniknou, a pak ustanou. Nic! Všechno ustane!

Četli jste někdy tu rozpravu, v níž ctihodný Sáriputta zkouší svého žáka, ctihodného Jamaku, který chce odejít a putovat po krajině? Ctihodný Sáriputta se ptá svého žáka: „Jamako, co kdyby se tě na cestě někdo zeptal, co se stane s Buddhou po smrti? Jak bys mu odpověděl?“ „Odpověděl bych mu, že tělo, pociťování, vnímání, mentální formace a vědomí po svém vzniku ustanou. Zcela ustanou. Právě tak.“ Ctihodný Sáriputta na to zvolal: „Správně! Prošel jsi zkouškou!“

Toto byla otázka, která měla vyzkoušet žáka předtím, než byl schopen sám cestovat. Také bych se vás chtěl zeptat, jestli tomu rozumíte. Pochopte tuto jedinou věc a všechno tím skončí. Tělo, pociťování, vnímání, mentální formace a vědomí po svém vzniku zcela ustanou. Když toto víte, tak jděte a zkoumejte to, dokud vám to nebude naprosto jasné. Nestačí jen povrchně vidět vznikání a zanikání věcí, tak tomu není. Musíte vidět tak, aby se v mysli projevila stezka a plod (probuzení). Pak, ačkoliv zakoušíme ono vznikání a zanikání jevů, nenásleduje kvůli tomu žádná radost ani žal. Není tu již ono neustálé lpění a uchopování jako předtím. Mysl se doopravdy musí stát takovou. Musíte to uvidět ve svém vlastním srdci. Nezůstaňte jen u prázdných slov! Ať jsme potom kdekoliv, nic nevlastníme. Cokoliv vznikne, opět ustane, vznikne to a opět to ustane. To je vše, už nejsme závislí na žádné spekulativní mysli, která se za tím honí.

Otázka: Tohle je ta původní či prvotní mysl, že?

Adžán Čá: Hej!

Otázka: Původní mysl.

Adžán Čá: Cože?

Otázka: Je něco mimo těchto pěti skupin (tj. těla, pociťování, vnímání, mentálních formací a vědomí)? Je něco takového, co lze nazvat původní myslí?

Adžán Čá: Mohou tomu říkat „původní“. Ale už je to všechno pryč. Právě tam, je to všechno pryč.

Otázka: Mohli bychom tomu tedy říkat „původní mysl“, nebo ne?

Adžán Čá: Můžete tomu dát takovou nálepku, chcete-li. Můžete to tak nazývat. Pokud nebudeme věcem přidělovat slova, budeme muset přestat mluvit. Nebudeme mít žádná slova, kterými bychom o tom hovořili. Nebylo by o čem mluvit. (Adžán Čá uchopí hrníček a posune ho o kus stranou, načež ukáže na jeho původní místo:) To byl jeho původ. Ten prostor byl jeho prvotní, původní pozicí. Teď tam z toho hrníčku nic nezbývá. To místo nic neobsahuje. To, o čem lze hovořit, je součástí konvenční reality, to je vše. Prvotní, původní – to jsou jen způsoby řeči. Bez takovýchto konvenčních popisů bychom se spolu nedokázali domluvit. Jen bychom tu mlčky seděli a zírali na sebe, bez jakéhokoli porozumění. Můžeme však něčemu začít rozumět, jestliže tomu dáme určité slovo.

Otázka: Kolik samádhi (správného soustředění) člověk potřebuje, aby se na tuto úroveň dostal?

Adžán Čá: Co? Aby se k tomu člověk dostal, musí tu být neustálá usměrňující a všezahrnující uvědomělost mysli. Jak byste bez samádhi, správného soustředění, chtěli cokoli vykonat? Bez samádhi a správného soustředění toho nikdy nemůžete dosáhnout, ať si o tom myslíte cokoli.

Síla samádhi musí být dostatečná na to, aby mohly být viděny veškeré jevy, aby mohlo vyvstat porozumění. Jak můžete změřit, kolik to je? Nebo se ptát, jak klidná musí mysl být? Snažte se rozvinout dostatečné samádhi, abyste překonali své pochybnosti! Pak to bude všechno vyřízeno. Mysl dospěje k pravdě.






Zpět domů