Rozprava o požehnání

Mangala-sutta

(Suttanipáta II,4)


Přeložil Josef Marx




Tak jsem slyšel:

Jednou Vznešený pobýval v Anáthapindikově klášteře v Džétově parku poblíž Sávatthí. Tehdy, když noc již značně pokročila, jistá dévatá, jejíž nadměrná krása celý park ozářila, přišla k Vznešenému a stojíc poblíž, uctivě jej pozdravila a zůstala stát stranou. Tak stojíc, obrátila se ona dévatá ve verších na Vznešeného:

1. „Mnoho dévů a lidí, kteří touží po dobrém, přemítali o štěstěně.
Pověz mi, co je nejvyšším požehnáním?“

Vznešený takto odpověděl:

2. „Vyhýbat se pošetilým, uchylovat se k moudrým,
uctívat ty, kteří jsou pocty hodní – to je požehnání nejvyšší.
3. Pobývat na vhodném místě, dříve vykonané zásluhy,
usměrnit se správně – to je požehnání nejvyšší.
4. Hluboké znalosti, dobře naučené řemeslo, dobrá kázeň
a dobře pronášená řeč – to je požehnání nejvyšší.
5. Podporování rodičů, láskyplná péče o manželku a děti,
klidné zaměstnání – to je požehnání nejvyšší.
6. Štědrost, řádné chování, pomáhání příbuzným
a nezávadné činy – to je požehnání nejvyšší.
7. Zanechání a zdržování se špatného, ovládat se s ohledem na opojné nápoje
a opravdovost v dobrých vlastnostech – to je požehnání nejvyšší.
8. Uctivost, skromnost, spokojenost, vděčnost
a občasné naslouchání Dhammě – to je požehnání nejvyšší.
9. Trpělivost, zdvořilost, navštěvování samanů
a občasné rozpravy o Dhammě – to je požehnání nejvyšší.
10. Sebeovládání, čistý život, chápání ušlechtilých pravd
a uskutečnění nibbány – to je požehnání nejvyšší.
11. Ten, jehož mysl se ve styku s jevy světa nevzrušuje
a je bez zármutku, bez vášní, bezpečná – to je požehnání nejvyšší.
12. Ti, kdo takto označené konají, nebudou nikde poraženi,
všude půjdou se zdarem – to je požehnání nejvyšší.“





Poznámky:

Slovo mangala znamená „požehnání“, má však i významy další, které umožní plný smysl lépe pochopit: příznivé okolnosti, záštita, ochrana, patronát; příznivé znamení, dobrá předzvěst, příznivá vyhlídka. Blíží se zřejmě našemu pojmu štěstí, případně štěstěna.
Slovo samana označuje mnicha či asketu, jenž se věnuje kontemplativnímu životu. Bývá také vysvětlováno „jako ten, který utišil své vášně“.
Jevy světa (lókadhammá) zahrnují zisk a ztrátu, poctu a pomluvu, chválu a hanu, bolest a štěstí.




Zpět domů