Recenze:

Mahási Sayadó
POKROK V PĚSTOVÁNÍ VHLEDU – Pojednání o buddhistické meditaci

přeložil Petr Neugebauer
(Alternativa 1997, 100 stran, 121 Kč)


Tato kniha je dalším příspěvkem v rozrůstající se řadě buddhistických textů přeložených do češtiny, a zaujímá v ní své zvláštní místo. Jde o reprezentativní ukázku stylu, jenž je přímým pokračováním tradice pálijských komentářů, sepisovaných zejména na Šrí Lance v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Tato kniha nemá být praktickým návodem k meditaci, nýbrž má sloužit jako pomůcka pro meditující na vyšším stupni rozvoje vhledu. Autor, uznávaný barmský mnich a učenec, si za svou osnovu zvolil tzv. šestnáct stupňů očištění (visuddhi, v knize přeloženo jako „vyčištění“), jež tvoří taktéž kostru Buddhaghósova veledíla Visuddhimagga (5. st. n. l.), jakéhosi shrnutí všech pálijských komentářů a hlavního zdroje ortodoxní théravádové nauky. Mahási Sayadó kráčí plně v jeho šlépějích a přejímá jak tentýž styl (dosti strohý a formální), tak jednotlivé výkladové termíny, pocházející z oblasti Abhidhammy (systematické teorie buddhismu). Samotné schéma šestnácti stupňů očištění je totiž pozdní a zahrnuje v sobě některé prvky, které přináší právě až zmíněná Abhidhamma a jež se občas zdají být v rozporu s nejstaršími texty, tj. Buddhovými rozpravami.

Tak např. se zde vyskytuje svérázné pojetí náma-rúpa coby „těla-a-mysli“ (str. 25-31), mezi nimiž má panovat vztah jakési kauzální následnosti, zatímco v Buddhových rozpravách představuje náma-rúpa („jméno-a-hmota“) předměty vědomí (viňňána) v tom nejširším smyslu, tj. „věci-jak-se-jeví(-ve-zkušenosti)“. Dále se tu vyskytuje pojetí nibbány jako nějakého zvláštního (nepodmíněného) předmětu, jehož charakteristikou je „ne-výskyt“ a který si mysl bere za svůj objekt v okamžiku dosažení stezky a plodu (str. 58). V suttách, Buddhových rozpravách, je však nibbána („vyvanutí“) spíše metaforickým vyjádřením oproštěného stavu arahanta – probuzeného jedince, jehož zkušenost již neplane žárem chtivosti, nenávisti a zaslepenosti. Taktéž „vnímání nestálosti“ (aničča-saňňá), o němž Buddha tak často hovoří, je zde zaměňováno za vidění okamžikového vzniku a rozpadu mentálních a fyzických jevů (str. 44). Buddha tím však mínil spíše intuitivní nahlédnutí obecné povahy či principu vznikání a zanikání (samudajadhamma, niródhadhamma), což je záležitost porozumění (paňňá) a nikoli určité meditační techniky.

Ke knize je jako dodatek připojen překlad důležité Rathaviníta-sutty, Rozpravy o dostavnících. V té se poprvé vyskytuje schéma sedmi stupňů očištění (satta-visuddhi), jež jsou přirovnávány k jednotlivým dostavníkům na cestě k cíli, ačkoliv cíl nemůže být ztotožněn s žádným z nich. Bez těchto postupných kroků však také nelze k cíli dospět, což je velmi důležité si uvědomit, to aby člověk „nepřestřelil cíl“. Klíčový výraz vyskytující se v této rozpravě, anupádá parinibbána, který je v knize přeložen jako „Nibbána, nepodmíněná a bez lpění“, by v doslovnějším překladu zněl „úplné vyvanutí díky neuchopování“.

Zbývá už jen otazník údivu nad tím, proč je v knize použito nelogického hybridního způsobu pro přepis pálijských termínů, který kombinuje zavedenou českou transkripci (např. hlásky a j) s krátkými souhláskami (o a e), vyslovovanými ovšem dlouze, což je rysem anglické transkripce. A tak Sáketa by měla být správně Sákéta, Pasenadi byl měl být správně Pasénadi, sotápatti by mělo být správně sótápatti atd.


Jakub Bartovský






Zpět domů