Velká rozprava o šesti smyslových oblastech

Mahásalájatanika-sutta

(Madždžhima-nikája 149)


Z páli a angličtiny přeložil Štěpán Chromovský




Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil bhikkhuy: „Bhikkhuové!“ – „Pane!“ odpověděli mu bhikkhuové. Vznešený pravil: „Vyložím vám, bhikkhuové, velkou oblast šesti smyslů. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit.“ – „Ano, pane,“ odpověděli mu bhikkhuové. Vznešený pravil:

„Bhikkhuové, kdo nezná a nevidí (1) oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči oku, uchu, nosu, jazyku, tělu a mysli. Kdo nezná a nevidí (2) tvary, zvuky, vůně, chutě, dotyky a jevy tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči tvarům, zvukům, vůním, chutím, dotykům a jevům. Kdo nezná a nevidí (3) vědomí oka, vědomí ucha, vědomí nosu, vědomí jazyka, vědomí těla a vědomí mysli tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči vědomí oka, vědomí ucha, vědomí nosu, vědomí jazyka, vědomí těla a vědomí mysli. Kdo nezná a nevidí (4) dotek oka, dotek ucha, dotek nosu, dotek jazyka, dotek těla a dotek mysli tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči doteku oka, doteku ucha, doteku nosu, doteku jazyka, doteku těla a doteku mysli. Kdo nezná a nevidí (5) příjemné pociťování, nepříjemné pociťování a ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli, tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči příjemnému pociťování, nepříjemnému pociťování a ani-příjemnému-ani-nepříjemnému pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli.

U toho, kdo je vzrušen vášní, kdo je spoután, kdo je zahalen zaslepeností, kdo prodlévá nazíraje vnady (šesti smyslových oblastí), dochází v budoucnu k hromadění pěti skupin ulpívání. Jeho toužení, jež vede k opětovnému bytí a které, ve spojení s rozkoší a vášní, nachází potěšení zde či jinde, takto narůstá. Narůstají u něj rovněž tělesné potíže a mentální potíže, narůstá u něj tělesná trýzeň a mentální trýzeň, narůstá u něj tělesná horečnatost a mentální horečnatost. A tak zakouší jak tělesnou, tak mentální strast.

Bhikkhuové, kdo zná a vidí (1) oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči oku, uchu, nosu, jazyku, tělu a mysli. Kdo zná a vidí (2) tvary, zvuky, vůně, chutě, dotyky a jevy tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči tvarům, zvukům, vůním, chutím, dotykům a jevům. Kdo zná a vidí (3) vědomí oka, vědomí ucha, vědomí nosu, vědomí jazyka, vědomí těla a vědomí mysli tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči vědomí oka, vědomí ucha, vědomí nosu, vědomí jazyka, vědomí těla a vědomí mysli. Kdo zná a vidí (4) dotek oka, dotek ucha, dotek nosu, dotek jazyka, dotek těla a dotek mysli tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči doteku oka, doteku ucha, doteku nosu, doteku jazyka, doteku těla a doteku mysli. Kdo zná a vidí (5) příjemné pociťování, nepříjemné pociťování a ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli, tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči příjemnému pociťování, nepříjemnému pociťování a ani-příjemnému-ani-nepříjemnému pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli.

U toho, kdo není vzrušen vášní, kdo není spoután, kdo není zahalen zaslepeností, kdo prodlévá nazíraje vady (šesti smyslových oblastí), nedochází v budoucnu k hromadění pěti skupin ulpívání. Jeho toužení, jež vede k opětovnému bytí a které, ve spojení s rozkoší a vášní, nachází potěšení zde či jinde, je takto opuštěno. Jsou rovněž opuštěny tělesné potíže a mentální potíže, je opuštěna tělesná trýzeň a mentální trýzeň, je opuštěna tělesná horečnatost a mentální horečnatost. A tak zakouší jak tělesné, tak mentální blaho.

Názor tohoto jedince je správný názor (sammá-ditthi). Rozmýšlení tohoto jedince je správné rozmýšlení (sammá-sankappa). Úsilí tohoto jedince je správné úsilí (sammá-vájáma). Uvědomění tohoto jedince je správné uvědomění (sammá-sati). Soustředění tohoto jedince je správné soustředění (sammá-samádhi). Jeho konání tělem, konání řečí a živobytí jsou již dokonale očištěné. Takto u něj dochází k úplnému rozvinutí ušlechtilé osmičlenné stezky (arija atthangika magga).

U toho, kdo takto rozvíjí ušlechtilou osmičlennou stezku, dochází rovněž k úplnému rozvinutí čtyř základů uvědomění (satipatthána), dochází k úplnému rozvinutí čtyř správných snažení (sammappadhána), dochází k úplnému rozvinutí čtyř základů nadobyčejné síly (iddhipáda), dochází k úplnému rozvinutí pěti schopností (indrija), dochází k úplnému rozvinutí pěti sil (bala) a dochází k úplnému rozvinutí sedmi členů probuzení (bodždžhanga).

U tohoto jedince společně vyvstávají dvě vlastnosti – utišení (samatha) a jasné vidění (vipassaná). Skrze přímé poznání (abhiňňá) poznává věci, jež by měly být poznány skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání zanechává věci, jež by měly být zanechány skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání rozvíjí věci, jež by měly být rozvinuty skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání uskutečňuje věci, jež by měly být uskutečněny skrze přímé poznání.

A které věci by měly být poznány skrze přímé poznání? Je to pět skupin ulpívání (paňčupádánakkhandhá), totiž hmota (rúpa), pociťování (védaná), vnímání (saňňá), formace (sankhárá) a vědomí (viňňána) jakožto skupiny ulpívání. Tyto věci by měly být poznány skrze přímé poznání.

A které věci by měly být zanechány skrze přímé poznání? Je to nevědomost (avidždžá) a toužení po bytí (bhavatanhá). Tyto věci by měly být zanechány skrze přímé poznání.

A které věci by měly být rozvinuty skrze přímé poznání? Je to utišení (samatha) a jasné vidění (vipassaná). Tyto věci by měly být rozvinuty skrze přímé poznání.

A které věci by měly být uskutečněny skrze přímé poznání? Je to vědění (vidždžá) a osvobození (vimutti). Tyto věci by měly být uskutečněny skrze přímé poznání.

Tak pravil Vznešený. Potěšení bhikkhuové se zaradovali ze slov Vznešeného.






Zpět domů