Itivuttaka

Buddhova rčení



Z páli a angličtiny přeložil Štěpán Chromovský
Redigoval Bhikkhu Gavésakó




Úvod

Tato sbírka obsahuje 112 krátkých rozprav, jež byly podle tradice shromážděny laickou žákyní Khudždžuttará, jež byla služkou Sámavatí, jedné z žen krále Udény sídlícího v Kósambí. Jelikož Sámavatí nemohla opustit palác, Khudždžuttará chodila místo ní naslouchat Buddhovu učení, a pak to, co si zapamatovala, opakovala ostatním ženám v paláci. Buddha ji později chválil za její velké znalosti Dhammy. Když část královského paláce zachvátil požár a mnoho žen přitom zahynulo, Buddha prohlásil, že všechny dosáhly alespoň prvního stupně probuzení (viz Udána VII,10).

Tento text je součástí Khuddaka-nikáje pálijského kánonu. Jeho název je odvozen z úvodní věty, která předchází všem jednotlivým rozpravám: „Toto bylo řečeno (vuttam) Vznešeným... a tak (iti) jsem slyšela.“ Tato rčení jsou uspořádána podle počtu v nich zmíněných věcí či vlastností, od jedné do čtyř. Některá se vyskytují i na jiných místech pálijského kánonu, hlavně v Anguttara-nikáji. Existuje rovněž neúplný čínský překlad, který pořídil Süan-c’ang ze sanskrtského originálu v posledních měsících svého života.

V tomto českém překladu byla zvolena následující terminologie (slovo bhikkhu, označující buddhistického mnicha, bylo ponecháno v pálijské formě):

nibbána – odpoutání
džhána – pohroužení
sati – uvědomění
džágarija – bdělost
brahmačarija – svatý život










Pozdrav Vznešenému, zasloužilému, dokonale probuzenému


První kapitola


1. Chtivost

Toto bylo řečeno Vznešeným, zasloužilým, a tak jsem slyšela:

„Jednu věc, bhikkhuové, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Chtivost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

Toto je smyslem toho, co řekl Vznešený. A vzhledem k tomu bylo dále řečeno:

„Tu chtivost, se kterou bytosti žádostivě kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

Toto je rovněž smyslem toho, co řekl Vznešený, a tak jsem slyšela.

2. Nenávist

„Jednu věc, bhikkhuové, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Nenávist jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu nenávist, se kterou bytosti zlostně kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

3. Zaslepenost

„Jednu věc, bhikkhuové, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Zaslepenost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu zaslepenost, se kterou bytosti zmateně kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

4. Hněv

„Jednu věc, bhikkhuové, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Hněv jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Ten hněv, se kterým bytosti rozhněvaně kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ho opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

5. Pohrdavost

„Jednu věc, bhikkhuové, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Pohrdavost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu pohrdavost, se kterou bytosti pohrdavě kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

6. Domýšlivost

„Jednu věc, bhikkhuové, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Domýšlivost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu domýšlivost, se kterou bytosti pyšně kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

7. Úplné pochopení všeho

„Není-li, bhikkhuové, všechno plně poznáno a pochopeno, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li to, je nemožné ukončit strast. Je-li však všechno plně poznáno a pochopeno, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li to, je možné odstranit strast.“

„Kdo zcela poznal všechno a není v něm vášeň vůbec po ničem,
ten vskutku všechno pochopil a překonal tak veškerou strast.“

8. Úplné pochopení domýšlivosti

„Není-li, bhikkhuové, domýšlivost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však domýšlivost plně poznána a pochopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné odstranit strast.“

„Bytosti domýšlivostí obdařené,
domýšlivostí spoutané, radující se z bytí.
Domýšlivost když nepronikají, vcházejí do opětovného bytí.
Ti však, kdo domýšlivost opustili, jsou osvobozeni odstraněním domýšlivosti,
přemohli pouta domýšlivosti a překonali tak veškerou strast.“

9. Úplné pochopení chtivosti

„Není-li, bhikkhuové, chtivost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však chtivost plně poznána a pochopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné odstranit strast.“

„Tu chtivost, se kterou bytosti žádostivě kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

10. Úplné pochopení nenávisti

„Není-li, bhikkhuové, nenávist plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však nenávist plně poznána a pochopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné odstranit strast.“

„Tu nenávist, se kterou bytosti zlostně kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

11. Úplné pochopení zaslepenosti

„Není-li, bhikkhuové, zaslepenost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však zaslepenost plně poznána a pochopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné odstranit strast.“

„Tu zaslepenost, se kterou bytosti zmateně kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

12. Úplné pochopení hněvu

„Není-li, bhikkhuové, hněv plně poznán a pochopen, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ho, je nemožné ukončit strast. Je-li však hněv plně poznán a pochopen, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ho, je možné odstranit strast.“

„Ten hněv, se kterým bytosti rozhněvaně kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ho opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

13. Úplné pochopení pohrdavosti

„Není-li, bhikkhuové, pohrdavost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však pohrdavost plně poznána a pochopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné odstranit strast.“

„Tu pohrdavost, se kterou bytosti pohrdavě kráčejí ke strastnému stavu,
opouštějí ti, kdo jasně chápají a vidí.
Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

14. Překážka nevědomosti

„Neznám jinou takovou překážku, bhikkhuové, kterou jsou bytosti omezené, a proto tak dlouhou dobu obíhají a putují [koloběhem životů], jako je překážka nevědomosti. Překážkou nevědomosti omezené, bytosti vskutku dlouhou dobu obíhají a putují [koloběhem životů].“

„Žádná jiná věc tak neomezuje bytosti,
že putují ve dne v noci, jako uvězněnost zaslepeností.
Ti však, kdo zaslepenost opustili a masu temnoty tím roztříštili,
již dále neputují, neboť příčina toho již v nich není k nalezení.“

15. Pouto toužení

„Neznám jiné takové pouto, bhikkhuové, kterým jsou bytosti spoutané, a proto tak dlouhou dobu obíhají a putují [koloběhem životů], jako je pouto toužení. Poutem toužení spoutané, bytosti vskutku dlouhou dobu obíhají a putují [koloběhem životů].“

„S toužením jako svým společníkem
člověk dlouhou dobu putuje [koloběhem životů].
Ať v tomto stavu bytí či v jiném, z koloběhu putování nevyjde.
Poznávaje toto nebezpečí, že s toužením vyvstává strast,
nechť bhikkhu kráčí s uvědoměním,
bez toužení a bez lpění.“

16. Ten, kdo se cvičí (1.)

„U cvičícího se bhikkhua, bhikkhuové, který ještě nedosáhl svého cíle, nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti], co se týče vnitřních faktorů, neznám žádný jiný faktor, který způsobuje tak mnoho užitku, jako je důkladná pozornost. Bhikkhu obdařený důkladnou pozorností opouští to, co je neprospěšné, a rozvíjí to, co je prospěšné.“

„Nic jiného není tak užitečné pro dosažení nejvyššího cíle
jako důkladná pozornost coby vlastnost cvičícího se bhikkhua.
Důkladně snažící se bhikkhu dosáhne ukončení strasti.“

17. Ten, kdo se cvičí (2.)

„U cvičícího se bhikkhua, bhikkhuové, který ještě nedosáhl svého cíle, nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti], co se týče vnějších faktorů, neznám žádný jiný faktor, který způsobuje tak mnoho užitku, jako je ušlechtilé přátelství. Bhikkhu obdařený ušlechtilým přátelstvím opouští to, co je neprospěšné, a rozvíjí to, co je prospěšné.“

„Bhikkhu, jenž má ušlechtilé přátele, zdvořilý a uctivý,
dělá-li to, co mu přátelé radí, s jasným pochopením a uvědoměním,
dosáhne krok za krokem odstranění všech pout.“

18. Rozkol v Sangze

„Jedna věc, bhikkhuové, když se objeví ve světě, je ke škodě mnohých, k neštěstí mnohých, k neprospěchu, škodě a neštěstí mnohých bytostí, bohů i lidí. Která jedna věc? Rozkol v Sangze. Když je Sangha rozštěpena, pře se jeden s druhým, uráží jeden druhého, spolčuje se jeden proti druhému, opouští jeden druhého. A tak ti, kterým schází důvěra, nezískají žádnou důvěru, a někteří z těch, kteří důvěru mají, změní svůj postoj.“

„Strádat v pekle po celý velevěk bude ten, kdo rozštěpil Sanghu.
Radující se z nesvárů, nespravedlivý, unikne mu možnost vyproštění z jha [strasti].
Když rozštěpil Sanghu, jež byla v souladu,
bude se péct v pekle po celý velevěk.“

19. Soulad v Sangze

„Jedna věc, bhikkhuové, když se objeví ve světě, je ku prospěchu mnohých, pro štěstí mnohých, k dobru, prospěchu a štěstí mnohých bytostí, bohů i lidí. Která jedna věc?
Soulad v Sangze. Když je Sangha v souladu, nepře se jeden s druhým, neuráží jeden druhého, nespolčuje se jeden proti druhému, neopouští jeden druhého. A tak ti, kterým schází důvěra, tuto důvěru získají, a ti, kteří důvěru mají, jí budou mít ještě více.“

„Blažený je soulad v Sangze.
Tomu, kdo napomáhá souladu, raduje se ze souladu a je spravedlivý,
neunikne možnost vyproštění z jha [strasti].
Když vnesl soulad do Sanghy,
bude se radovat v nebi po celý velevěk.“

20. Poskvrněná mysl


„Je zde, bhikkhuové, nějaký člověk s poskvrněnou myslí. Když proniknu jeho mysl svou myslí, poznávám: ,Kdyby tento člověk zemřel v tomto okamžiku, skončil by v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.‘ A z jakého důvodu? Jelikož jeho mysl je poskvrněná. Je to právě kvůli poskvrnění mysli, že některé bytosti, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstanou v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.“

„Poznávaje případ jedince s poskvrněnou myslí,
Probuzený vysvětluje smysl této věci v přítomnosti bhikkhuů:
Kdyby onen člověk zemřel v tomto okamžiku, tak znovu vyvstane v pekle,
jako kdyby byl uchopen a umístěn tam, jelikož jeho mysl je poskvrněná.
Je to kvůli poskvrnění mysli, že bytosti kráčí ke strastnému stavu.“

21. Povznešená mysl

„Je zde, bhikkhuové, nějaký člověk s povznešenou myslí. Když proniknu jeho mysl svou myslí, poznávám: ,Kdyby tento člověk zemřel v tomto okamžiku, skončil by v nebi, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.‘ A z jakého důvodu? Jelikož jeho mysl je povznešená. Je to právě kvůli povznešení mysli, že některé bytosti, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstanou v blaženém stavu, v nebeském světě.“

„Poznávaje případ jedince s povznešenou myslí,
Probuzený vysvětluje smysl této věci v přítomnosti bhikkhuů:
Kdyby onen člověk zemřel v tomto okamžiku, tak znovu vyvstane v nebi,
jako kdyby byl uchopen a umístěn tam, jelikož jeho mysl je povznešená.
Je to kvůli povznešení mysli, že bytosti kráčí k blaženému stavu.“

22. Dobrotivost

„Bhikkhuové, neobávejte se dobrých činů. Je to označení pro to, co je blažené, žádoucí, příjemné, libé a slastné, totiž dobré činy. Jsem si vědom toho, že když jsem po dlouhou dobu konal dobro, dlouho jsem pak zakoušel žádoucí, příjemné, libé a slastné následky. Když jsem rozvíjel laskavou mysl po sedm let, po sedm velevěků smršťování a rozpínání jsem se pak nevrátil na tento svět. Kdykoli nastalo období smršťování, odešel jsem do říše zářících bohů. Kdykoli nastalo období rozpínání, znovu jsem vyvstal v prázdném příbytku Brahmy. A zde jsem byl velký Brahmá, nepřemožitelný a všemohoucí, vševidoucí vládce. Třicetšestkrát jsem byl Sakka, vládce bohů. Mnohosetkrát jsem byl král, spravedlivý král Dhammy, roztáčející kolo zákona, vládce čtyř světových stran, udržující stálou vládu nad zemí, obdařen sedmi poklady. Nesčetněkrát jsem byl také místním králem. Tehdy jsem si, bhikkhuové, pomyslel: ,Jakých mých činů jsou to plody, jakých činů jsou to následky, že mám nyní takovou velikou sílu a moc?‘ A tehdy jsem si pomyslel: ,Jsou to plody tří druhů konání, následky tří druhů konání, že mám nyní takovou velikou sílu a moc, totiž štědrosti, sebeovládání a zdrženlivosti.‘„

„Cvičit se v dobru, které přináší dlouhotrvající blaženost,
rozvíjet štědrost, život v souladu a laskavou mysl.
Když rozvíjí tyto tři věci, jež dávají vznikat blaženosti,
moudrý znovu vyvstává v blaženém světě, kde není zloby.“

23. Dvojí prospěch

„Jedna věc, bhikkhuové, je-li rozvíjena a kultivována, zaručuje oba druhy prospěchu: prospěch zde a nyní [v tomto životě] a prospěch v budoucnu. Která jedna věc? Dbalost vůči prospěšným věcem. To je ta jedna věc, která když je rozvíjena a kultivována, zaručuje oba druhy prospěchu: prospěch zde a nyní [v tomto životě] a prospěch v budoucnu.“

„Dbalost v konání dobra chválí ti, kdo jsou moudří.
S dbalostí dosáhne moudrý obou druhů prospěchu:
prospěchu zde a nyní a prospěchu v budoucnu.
Když pochopil vlastní prospěch, je nazýván znalým a moudrým.“

24. Hromada kostí

„Bhikkhuové, kdyby jeden člověk obíhal a putoval [koloběhem životů] po jeden velevěk, zanechal by za sebou řetězec kostí, hromadu kostí, kupu kostí velkou jako hora Vépulla, kdyby někdo ty kosti sebral a sbírka by nebyla zničena.“

„Nahromadění kostí jednoho člověka za celý velevěk
by vytvořilo kupu velkou jako hora, pravil velký zřec.
Toto prohlásil o velké hoře Vépulla,
ležící severně od Supího vršku,
v horském prstenci kraje Magadha.
Ale když onen člověk nahlédne se správným porozuměním ušlechtilé pravdy –
strast, vznikání strasti, překonání strasti
a ušlechtilou osmičlennou stezku, vedoucí k utišení strasti –,
oběhne nanejvýše jen sedmi životy,
než s odstraněním všech pout ukončí strast.“

25. Lhaní

„Dopustí-li se někdo, bhikkhuové, jedné věci, není pro něj žádného zlého činu, který by nebyl schopen vykonat – tak pravím. Co je ta jedna věc? Vědomé lhaní.“

„Pro toho, kdo se dopouští jedné věci, totiž lhaní,
bez obav z dalšího světa [po smrti], není zla, které by nevykonal.“

26. Štědrost

„Bhikkhuové, kdyby bytosti znaly následky dávání a sdílení, jako je znám já, nejedly by, aniž by se s někým nepodělili, a poskvrna sobectví by nepřemáhala jejich mysli. I kdyby to byl jejich poslední kousek, jejich poslední sousto, nejedly by, aniž by se nepodělili s někým, kdo by přijal jejich dar. Ale jelikož bytosti neznají následky dávání a sdílení, jako je znám já, jedí, aniž by se podělili, a poskvrna sobectví přemáhá jejich mysli.“

„Kdyby bytosti znaly, co řekl velký zřec,
jak velké plody a následky přináší sdílení,
pak by s povznešenou myslí přemohly poskvrnu sobectví
a ve správný čas by darovaly ušlechtilým,
kterýžto dar přináší velké plody.
Mnozí dárci, kteří věnovali jídlo těm, kdo jsou hodni darů,
když odejdou z tohoto lidského stavu, přijdou do nebe.
Když přišli do nebe, radují se zde ze smyslových rozkoší,
a zakoušejí tak následky sdílení, bez sobectví.“

27. Rozvíjení laskavosti

„Všechny podklady pro konání dobra, bhikkhuové, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí. Laskavostí osvobozená mysl, všechny je překračujíc, září, svítí a oslňuje. Tak jako se záře všech hvězd nevyrovná ani jedné šestnáctině záře měsíce, který, všechny je překračuje, září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí... Tak jako v posledním měsíci dešťů, na podzim, když je obloha jasná a bez mraků, slunce vycházející na oblohu, prostupující prostor zahalený v temnotě, září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí... Tak jako jitřenka v šeru před rozbřeskem září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí. Laskavostí osvobozená mysl, všechny je překračujíc, září, svítí a oslňuje.“

„Ten, kdo s uvědoměním rozvíjí nezměrnou laskavost,
uvolní tím pouta, když vidí zánik přivlastňování.
Chová-li někdo s neznečištěnou myslí laskavost
byť jen vůči jediné bytosti, bude to pro něj prospěšné.
Ušlechtilý však chová soucitnou mysl ke všem bytostem,
a vykoná tak velmi mnoho dobra.
Královští zřeci, kteří dobyli zemi zaplněnou bytostmi,
konali obětiny: koňské oběti, lidské oběti,
vodní obřady, sómové obřady, jakož i ty zvané ,odstraňování zábran‘.
To se však nevyrovná ani jedné šestnáctině správně rozvinuté laskavé mysli,
tak jako všechna souhvězdí nepředčí záři měsíce.
Kdo nezabíjí ani nenavádí druhé k zabíjení,
kdo nedobývá ani nenavádí druhé k dobývání,
s laskavostí vůči všem bytostem, nechová zášť vůbec k nikomu.“



Druhá kapitola


28. Strastné dlení

Toto bylo řečeno Vznešeným, zasloužilým, a tak jsem slyšela:

„Obdařen dvěma vlastnostmi, bhikkhuové, prodlévá bhikkhu strastně zde a nyní, s potížemi, zoufale a horečnatě, a po rozpadu těla, po smrti, může očekávat strastný stav. Kterými dvěma? Nestřežením bran smyslů a nemírností v jídle. Obdařen těmito dvěma vlastnostmi prodlévá bhikkhu strastně zde a nyní, s potížemi, zoufale a horečnatě, a po rozpadu těla, po smrti, může očekávat strastný stav.“

Toto je smyslem toho, co řekl Vznešený. A vzhledem k tomu bylo dále řečeno:

„Oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl – když bhikkhu nestřeží tyto brány,
nemírný v jídle, neovládaje své smysly, zakouší pouze strast, tělesnou i mentální.
Trýzněn na těle, trýzněn na mysli, ať ve dne či v noci, takto prodlévá strastně.“

Toto je rovněž smyslem toho, co řekl Vznešený, a tak jsem slyšela.

29. Šťastné dlení

„Obdařen dvěma vlastnostmi, bhikkhuové, prodlévá bhikkhu šťastně zde a nyní, bez potíží, zoufalství či horečnatosti, a po rozpadu těla, po smrti, může očekávat šťastný stav. Kterými dvěma? Střežením bran smyslů a mírností v jídle. Obdařen těmito dvěma vlastnostmi prodlévá bhikkhu šťastně zde a nyní, bez potíží, zoufalství či horečnatosti, a po rozpadu těla, po smrti, může očekávat šťastný stav.“

„Oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl – když bhikkhu dobře střeží tyto brány,
mírný v jídle, ovládaje své smysly, zakouší pouze štěstí, tělesné i mentální.
Netrýzněn na těle, netrýzněn na mysli, ať ve dne či v noci, takto prodlévá šťastně.“

30. S výčitkami

„Jsou dvě věci způsobující výčitky, bhikkhuové. Které dvě? Zde někdo nekoná to, co je dobré, nekoná to, co je prospěšné, neposkytuje ochranu těm, kdo ji potřebují, koná zlo, je krutý a barbarský. Když si pomyslí: ,Nekonám to, co je dobré,‘ pociťuje výčitky. Když si pomyslí: ,Konám to, co je zlé,‘ pociťuje výčitky. To jsou dvě věci způsobující výčitky.“

„Oddán špatnému jednání tělem, špatnému jednání řečí,
špatnému jednání myslí nebo čemukoli, co je závadné,
kdo nekoná prospěšné činy a páchá mnoho neprospěšného,
nemoudrý, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v pekle.“

31. Bez výčitek

„Jsou dvě věci nezpůsobující výčitky, bhikkhuové. Které dvě? Zde někdo koná to, co je dobré, koná to, co je prospěšné, poskytuje ochranu těm, kdo ji potřebují, nekoná zlo, není krutý ani barbarský. Když si pomyslí: ,Konám to, co je dobré,‘ nepociťuje výčitky. Když si pomyslí: ,Nekonám to, co je zlé,‘ nepociťuje výčitky. To jsou dvě věci nezpůsobující výčitky.“

„Zanechávaje špatné jednání tělem, špatné jednání řečí,
špatné jednání myslí nebo cokoli, co je závadné,
kdo nepáchá neprospěšné činy a konáe mnoho prospěšného,
moudrý, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v nebi.“

32. Chování (1.)

„Člověk obdařený dvěma věcmi, bhikkhuové, skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam. Kterými dvěma? Špatným chováním a špatnými názory. Člověk obdařený těmito dvěma věcmi skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.“

„Špatné chování a špatné názory – obdařen těmito dvěma věcmi,
nemoudrý muž, po rozpadu těla, znovu vyvstane v pekle.“

33. Chování (2.)

„Člověk obdařený dvěma věcmi, bhikkhuové, skončí v nebi, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam. Kterými dvěma? Dobrým chováním a dobrými názory. Člověk obdařený těmito dvěma věcmi skončí v nebi, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.“

„Dobré chování a dobré názory – obdařen těmito dvěma věcmi,
moudrý muž, po rozpadu těla, znovu vyvstane v nebi.“

34. Horlivost

„Bez horlivosti, bhikkhuové, bez obav ze špatného konání, je bhikkhu neschopný probuzení, neschopný odpoutání (nibbány), neschopný dosáhnout nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti]. Je-li však bhikkhu horlivý, má-li obavy ze špatného konání, je schopný probuzení, schopný odpoutání (nibbány), schopný dosáhnout nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti].“

„Bez horlivosti, bez obav ze špatného konání, líný, postrádající energičnost,
plný ochablosti a malátnosti, nestydatý a neuctivý –
takový bhikkhu není schopen dotknout se nejvyššího probuzení.
Ale kdokoli je uvědomělý, bystrý, pohroužený [v meditaci], horlivý,
s obavami ze špatného konání a dbalý,
když odetnul pouto zrození a stárnutí,
dotkne se, právě zde, nepřekonatelného probuzení.“

35. Bez klamání (1.)

„Tento svatý život, bhikkhuové, není veden kvůli klamání či obelstění lidí, ani kvůli zisku, poctám či slávě, ani s myšlenkou: ,Nechť o mně lidé vědí.‘ Tento svatý život je veden kvůli zdrženlivosti a opuštění [neprospěšného].“

„Kvůli zdrženlivosti, kvůli opuštění učí Vznešený svatý život,
jenž není od nikoho převzatý, který vede k odpoutání (nibbáně) a noří se do něj.
Tato stezka je sledována těmi, kdo mají velký cíl, velkými zřeci.
Ti, kdo ji následují, jak tomu učí Probuzený,
ukončí strast, hledíce si rady svého Učitele.“

36. Bez klamání (2.)

„Tento svatý život, bhikkhuové, není veden kvůli klamání či obelstění lidí, ani kvůli zisku, poctám či slávě, ani s myšlenkou: ,Nechť o mně lidé vědí.‘ Tento svatý život je veden kvůli přímému poznání a plnému pochopení.“

„Kvůli přímému poznání, kvůli pochopení učí Vznešený čistý život,
jenž není od nikoho převzatý, který vede k odpoutání (nibbáně) a noří se do něj.
Tato stezka je sledována těmi, kdo mají velký cíl, velkými zřeci.
Ti, kdo ji následují, jak tomu učí Probuzený,
ukončí strast, hledíce si rady svého Učitele.“

37. Radost

„Obdařen dvěma věcmi, bhikkhuové, prodlévá bhikkhu naplněn štěstím a radostí, hluboce podnícen k odstranění zákalů. Kterými dvěma? Pocitem naléhavosti [osvobození] vůči věcem, které které by měly vzbuzovat tento pocit naléhavosti, a náležitým snažením. Obdařen těmito dvěma věcmi prodlévá bhikkhu naplněn štěstím a radostí, hluboce podnícen k odstranění zákalů.“

„S pocitem naléhavosti vzhledem k tomu, co by ji mělo vzbuzovat,
moudrý, horlivý a bystrý bhikkhu by měl zkoumat s moudrostí.
Kdo prodlévá takto horlivě, v klidu, bez rozrušenosti, oddán utišování mysli,
dosáhne odstranění strasti.“

38. Myšlenky

„V Tathágatovi, bhikkhuové, zasloužilém a dokonale probuzeném, často vyvstávají dvě myšlenky: myšlenka bezpečí a myšlenka odloučení. Tathágata se raduje z nezlovolnosti, těší se z nezlovolnosti. V něm, radujícím se z nezlovolnosti, těšícím se z nezlovolnosti, často vyvstává tato myšlenka: ,Touto aktivitou neškodím vůbec nikomu, ať slabému či silnému.‘
Tathágata se raduje z odloučení, těší se z odloučení. V něm, radujícím se z odloučení, těšícím se z odloučení, často vyvstává tato myšlenka: ,Co je neprospěšné, to je opuštěno.‘
Takto, bhikkhuové, byste i vy měli prodlévat, radujíce se z nezlovolnosti, těšíce se z nezlovolnosti. Pak i ve vás, radujících se z nezlovolnosti, těšících se z nezlovolnosti, bude často vyvstávat tato myšlenka: ,Touto aktivitou neškodíme vůbec nikomu, ať slabému či silnému.‘
I vy, bhikkhuové, prodlévejte, radujíce se z odloučení, těšíce se z odloučení. Pak ve vás, radujících se z odloučení, těšících se z odloučení, bude často vyvstávat tato myšlenka: ,Co je neprospěšné? Co ještě nebylo opuštěno? Co opouštíme?‘„

„V Tathágatovi, probuzeném, který snášel to, co je těžké snést,
vyvstávají tyto dvě myšlenky:
myšlenka bezpečí, zmíněná jako první,
a myšlenka odloučení, uvedená jako druhá.
Ten, kdo rozptyluje temnotu, velký zřec, který přešel na druhý břeh,
který dosáhl cíle, ovládl [svou mysl] a je oproštěn od zákalů,
očištěn od jedů, osvobozen odstraněním toužení,
tento mudrc nese své poslední tělo, když překonal Máru a překročil stárnutí.
Jako když někdo, stojící na skalním útesu, vidí pod sebou lidi všude kolem dokola,
právě tak moudrý, vševidoucí, když vystoupil na věž Dhammy a překonal trápení,
hledí na ty, kdo jsou sužováni trápením, přemoženi stárnutím a smrtí.“

39. Výklady

„Tathágata, bhikkhuové, zasloužilý a dokonale probuzený, přednáší postupně dva výklady Dhammy. Které dva? ,Vidět špatné jako špatné,‘ to je první výklad Dhammy. ,Když je špatné viděno jako špatné, odvrátit se od něj, zanechat ho a osvobodit se od něj,‘ to je druhý výklad Dhammy. Tathágata, zasloužilý a dokonale probuzený, přednáší postupně tyto dva výklady Dhammy.“

„Pochop tyto dva výroky, postupně vykládané Tathágatou,
Probuzeným, který má soucit se všemi bytostmi.
Vidět špatné a zanechat ho.
S myslí prostou vášně ukončit strast.“

40. Vědění

„Nevědomost, bhikkhuové, předchází příchodu neprospěšných věcí; nepřítomnost studu a obav ze špatného konání ji následují. Ale vědění, bhikkhuové, předchází příchodu prospěšných věcí; stud a obavy ze špatného konání ho následují.“

„Jakékoli strastné stavy, ať v tomto světě či v příštím,
jsou všechny zakořeněné v nevědomosti
a jsou nahromaděním žádosti a chtivosti.
Když někdo se zlými žádostmi nemá stud a ohledy,
vzejde z toho zlo, a tím dojde k záhubě.
Když bhikkhu opustí touhu, chtivost a nevědomost
a nechá vyvstat vědění,
překoná tak všechny strastné stavy.“

41. Postrádající moudrost

„Ty bytosti, bhikkhuové, skutečně upadají, kterým chybí ušlechtilá moudrost. Prodlévají strastně v tomto životě, s potížemi, zoufale a horečnatě, a po rozpadu těla, po smrti, mohou očekávat strastný stav.
Ty bytosti, bhikkhuové, neupadají, kterým nechybí ušlechtilá moudrost. Prodlévají šťastně v tomto životě, bez potíží, zoufalosti a horečnatosti, a po rozpadu těla, po smrti, mohou očekávat šťastný stav.“

„Pohleď na tento svět s jeho bohy, upadlý z hlediska moudrosti,
ponořený ve jménu a hmotě se domnívá, že ,toto je pravda‘.
Nejlepší moudrostí na světě je to, co vede k proniknutí [k pravdě],
co správně poznává úplné odstranění zrození a bytí.
Bohům a lidem jsou milí ti, kteří jsou probuzení,
s uvědoměním a radostnou moudrostí
nesou svá poslední těla.“

42. Světlá vlastnost

„Jsou dvě světlé vlastnosti, bhikkhuové, které ochraňují svět. Které dvě? Stud a obavy ze špatného konání. Kdyby tyto dvě světlé vlastnosti neochraňovaly svět, nebyla by rozeznávána matka, teta, strýcova žena, učitelova žena nebo žena váženého muže. Svět propadl promiskuitě, jako kozy, ovce, slepice, vepři, psi a šakalové. Ale jelikož tyto dvě světlé vlastnosti ochraňují svět, je rozeznávána matka, teta, strýcova žena, učitelova žena nebo žena váženého muže.“

„Ti, u kterých nelze trvale nalézt stud a obavy ze špatného konání,
jsou zbloudilí od světlého kořene a směřují ke zrození a smrti.
Ale ti, u kterých jsou stud a obavy ze špatného konání vždy správně ustavené,
kteří jsou zralí v čistém životě a klidní,
ti odstranili opětovné bytí.“

43. Nezrozené

„Je zde, bhikkhuové, nezrozené, nevzniklé, nestvořené a nezformované. Kdyby zde nebylo toto nezrozené, nevzniklé, nestvořené a nezformované, nebylo by možno rozeznat únik od toho, co je zrozené, vzniklé, stvořené a zformované.
Ale jelikož zde je nezrozené, nevzniklé, nestvořené a nezformované, je možno rozeznat únik od toho, co je zrozené, vzniklé, stvořené a zformované.“

„To, co je zrozené, vzniklé, vyvstalé, stvořené, zformované a pomíjivé,
obsahuje stárnutí a smrt, je hnízdem nemocí, podléhající rozpadu,
vzniklé z výživy a [toužení], které vede [k dalšímu bytí] –
z toho se nelze těšit.
Únikem od toho je mír, ležící mimo oblast pouhého rozumování,
trvalý, nezrozený, nevyvstalý,
neposkvrněný stav bez trápení,
ustání strastných jevů, utišení formací, blaženost.“

44. Prvek odpoutání

„Jsou dva prvky odpoutání (nibbány), bhikkhuové. Které dva? Prvek odpoutání se zbývajícím palivem a prvek odpoutání bez zbývajícího paliva.
A co je prvek odpoutání se zbývajícím palivem? Zde je bhikkhu zasloužilý (arahant), jenž odstranil zákaly, dospěl k završení, splnil svůj úkol, odložil břemeno, dosáhl pravého cíle, úplně odstranil pouto bytí a je osvobozen správným poznáním. Jeho pět smyslových schopností nadále zůstává a on díky jejich neporušenosti zakouší libé a nelibé, pociťuje slast a strast. To, co je u něj odstranění vášně, nenávisti a zaslepenosti, to se nazývá ,prvek odpoutání se zbývajícím palivem‘.
A co je prvek odpoutání bez zbývajícího paliva? Zde je bhikkhu zasloužilý, jenž odstranil zákaly, dospěl k završení, splnil svůj úkol, odložil břemeno, dosáhl pravého cíle, úplně odstranil pouto bytí a je osvobozen správným poznáním. Všechny jeho pocity, v nichž nenalézal potěšení, vychladnou právě zde. To se nazývá ,prvek odpoutání bez zbývajícího paliva‘.“

„Tyto dva prvky odpoutání byly vyloženy Vidoucím, jenž je nezávislý, Takový.
Jeden prvek zde v tomto životě, se zbývajícím palivem,
ale s odstraněným [toužením], vedoucím k bytí,
a druhý bez zbývajícího paliva, po tomto životě, kde ustávají všechny stavy bytí.
Ti, kdo poznali tento nezformovaný stav,
s osvobozenou myslí a odstraněným [toužením], vedoucím k bytí,
ti pronikli k jádru Dhammy, těší se z odstranění [toužení]
a opustili veškeré bytí – ti, kdo jsou Takoví.“

45. Samota

„Radujte se z osamocení, bhikkhuové, těšte se z osamocení, uvnitř oddáni utišování mysli, nezanedbávejte pohroužení, obdařeni jasným viděním, navštěvujte prázdná obydlí. Ten, kdo se raduje z osamocení, těší se z osamocení, uvnitř oddán utišování mysli, nezanedbává pohroužení, obdařen jasným viděním, navštěvuje prázdná obydlí, ten může očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, nebo, zbývá-li ještě nějaké lpění, nenávrat.“

„Ti s klidnou myslí, bystří, uvědomělí, pohroužení,
správně a jasně vidoucí věci, nemají zájem o smyslová potěšení.
Klidní, radující se z dbalosti, vidouce nebezpečí v nedbalosti,
neschopní pádu, jsou již na pokraji odpoutání (nibbány).“

46. Cvičení jako odměna

„Bhikkhuové, prodlévejte s cvičením (v ctnosti, soustředění a porozumění) jako svou odměnou; držte moudrost jako to nejvyšší, osvobození jako to podstatné a uvědomění jako řídící princip. Kdo prodlévá s cvičením jako svou odměnou, drží moudrost jako to nejvyšší, osvobození jako to podstatné a uvědomění jako řídící princip, ten může očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní nebo, zbývá-li ještě nějaké lpění, nenávrat.“

„Když zcela splnil cvičení a není již vystaven pádu,
když vidí s nejvyšší moudrostí ukončení zrození,
tento mudrc nese své poslední tělo,
otřásl Márou a překročil stárnutí, tak pravím.
Proto, bhikkhuové, vždy se radující z pohroužení, soustředění, horliví,
vidouce ukončení zrození, když jste překonali Máru s jeho družinou,
překročte zrození a smrt.“

47. Bdělost

„Bhikkhuové, bhikkhu by měl prodlévat bdělý, uvědomělý, jasně chápající, soustředěný, s blahovůlí a jasnou myslí, a v tomto stavu by měl ve správný čas jasně vidět prospěšné věci. Bhikkhu, který prodlévá bdělý, uvědomělý, jasně chápající, soustředěný, s blahovůlí a jasnou myslí, a který v tomto stavu ve správný čas jasně vidí prospěšné věci, může očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní nebo, zbývá-li ještě nějaké lpění, nenávrat.“

„Bdící, naslouchejte! Spící, probuďte se!
Bdělost je lepší než spánek. Pro ty, kdo jsou bdělí, neexistuje strach.
Kdo je bdělý, uvědomělý, jasně chápající, soustředěný, blahovolný,
s jasnou myslí a v pravý čas správně zkoumající Dhammu,
ten, se sjednocenou myslí, rozptýlí temnotu.
Takto oddán bdělosti, horlivý a bystrý bhikkhu,
jenž zvládl pohroužení, odetne pouto zrození a stárnutí
a dotkne se, právě zde, nepřekonatelného probuzení.“

48. Směřující k bědnému stavu

„Bhikkhuové, tito dva směřují k bědnému stavu, k peklu, neopustí-li své jednání. Kteří dva? Ten, kdo nežije svatý život a předstírá, že ho žije, a ten, kdo nepodloženě obviňuje druhého, jenž žije svatý život dokonale a čistě, z toho, že ho nežije. To jsou ti dva, kteří směřují k bědnému stavu, k peklu, neopustí-li své jednání.“

„Odchází do pekla – ten, kdo mluví nepravdu,
stejně jako ten, kdo se nepřiznává k tomu, co udělal.
Oba tito jedinci nízkého jednání jsou si rovni: po smrti, v příštím životě.
Se žlutým rouchem ovázaným kolem krku, mnozí,
se zlými vlastnostmi, neukáznění a zlí,
kvůli svému špatnému konání znovu vyvstanou v pekle.
Lepší je pro něj spolknout rozžhavenou železnou kouli,
než takto neukázněný a nemorální pojídat almužní jídlo kraje.“

49. Názorová stanoviska

„Bhikkhuové, uvázáni dvěma názorovými stanovisky, někteří lidé a bohové ulpívají a jiní zabíhají příliš daleko, zatímco ti, kdo mají zrak, vidí.
A jak jedni ulpívají? Zde se lidé a bohové radují z bytí, těší se z bytí, jsou uspokojeni bytím. Když je vykládána Dhamma za účelem ustání bytí, jejich mysl tím není zaujata, neprojasní se, nezklidní se, nerozhodne se. Takto jedni ulpívají.
A jak druzí zabíhají příliš daleko? Ti, kteří jsou zhrozeni, poníženi a znechuceni tímto samým bytím, vítají nebytí: ,Když toto já po rozpadu těla, po smrti, zmizí, je zničeno a dále již neexistuje – to je klidné, to je vznešené, to je naplnění.‘ Takto druzí zabíhají příliš daleko.
A jak ti, kdo mají zrak, vidí? Zde bhikkhu vidí jsoucno (to, co vstoupilo v bytí) jakožto jsoucno. Když vidí jsoucno jakožto jsoucno, postupuje směrem k odvrácení se od jsoucna, k bezvášnivosti vůči jsoucnu a k jeho ustání. Takto ti, kdo mají zrak, vidí.“

„Ti, kdo vidí jsoucno jakožto jsoucno
a to, co překračuje jsoucno,
jsou osvobozeni v souladu se skutečností
díky úplnému odstranění toužení po bytí.
Když bhikkhu plně porozuměl jsoucnu
a je prostý toužení po bytí i nebytí,
když už pro něj není jsoucna,
nevstupuje do dalšího bytí.“





Pokračování (později)


Zpět domů