Recenze:

Buddhadása Bhikkhu
Heartwood of the Bodhi Tree: The Buddha’s Teaching on Voidness

(Wisdom Publications, Boston 1994)
Český překlad: Prázdnota v srdci stromu osvícení, ADA, Praha 1996


Buddhadása Bhikkhu byl jedním z nejvlivnějších učitelů Dhammy v moderních dějinách thajského buddhismu. Jakožto nezávislý myslitel a plodný autor si vytkl za cíl znovu objevit a propagovat „pravé a zásadní principy původního buddhismu,“ což ho občas vedlo ke kritice současných poměrů v thajském buddhismu. A jako u tolika jiných ušlechtilých pokusů o návrat k podstatným věcem, i v případě ctih. Buddhadásy jsou výsledky dvojaké. Na té pozitivní straně udělal mnoho pro to, aby podnítil zvýšený zájem o původní buddhistické učení, aby inspiroval společensky a ekologicky životaschopné aplikace Dhammy, a rovněž aby naboural břemeno pověrčivosti, jež tíží buddhismus v celé Asii. Na té negativní straně, často vnáší do své interpretace buddhismu ryze vlastní myšlenky, jež se vyznačují racionalistickou, modernizující tendencí a někdy se blíží až k idiosynkrazii.

Heartwood of the Bodhi Tree je studie ctih. Buddhadásy na téma Buddhova učení o suňňatá, prázdnotě. V této knize zůstávají zavádějící tendence Buddhadásova myšlení naštěstí ztlumeny, takže zde vystupuje jako výmluvný vykladač aspektu Dhammy, jenž byl často opomíjen učenci théravádové tradice. Nauka o suňňatá, jak je všeobecně známo, tvoří základní pilíř mahájánové tradice „dokonalé moudrosti“, avšak myšlenka prázdnoty hraje důležitou roli už v nejstarší formulaci Dhammy, jež je zachycena v pálijském kánonu. Jak ukazuje ctih. Buddhadása, učení o suňňatá je v podstatě alternativním vyjádřením nauky o ne-jáství (anattá), a může tedy být oprávněně označeno za „skutečné jádro buddhismu“ (str. 25).

Věren Buddhovu pragmatickému záměru, ctih. Buddhadása nepojímá nauku o suňňatá jako eskapádu v spekulativní metafyzice (k čemuž mnohdy tíhne mahájánová filosofie), ale umisťuje ji do spásného rámce Dhammy, zaměřeného na vyhasnutí utrpení. Svůj výklad organizuje podle známé analogie lékařské diagnózy. Lidstvo trpí duchovní nemocí egoismu a sobectví; jejími zárodky jsou pocity ‘já’ a ‘moje’; Buddha, velký lékař, předepisuje suňňatá jako lék na tuto nemoc. suňňatá není nic jiného než vyprázdněnost od myšlenek ‘já’ a ‘moje’: objektivně je to absence jáství ve všech jevech; subjektivně, svoboda od připoutanosti k ‘já’ a ‘moje’, oproštění mysli od uchopování a lpění.

Ctih. Buddhadása nachází předpis Buddhova léku suňňatá v krátké formuli ze sutt: „Na ničem by se nemělo ulpívat jako na ‘já’ či ‘moje’.“ Tento výrok podle něj shrnuje všechny principy a praktiky Učení, od trojího útočiště až po dosažení nibbány (str. 29-34). Jedním z vrcholů knihy je dlouhá pasáž, v níž ověřuje pádnost tohoto výroku otázkou: „Je vůbec něco, co stojí za to mít, co stojí za to být?“ Prozkoumáním téměř všech možných druhů vlastnictví a způsobů bytí dochází k nutnému závěru, že vskutku není nic, co stojí za to mít či co stojí za to být (str. 94-100).

Kniha je rozčleněna na tři části se čtrnácti kapitolami, v nichž se autor zabývá: základním významem suňňatá, šíří tohoto principu, aspekty suňňatá, stupni suňnatá, technikami praxe suňňatá, jakož i různými příležitostmi ke kontemplaci suňňatá. Jazyk ctih. Buddhadásy je přímý a neformální, styl jeho podání je robustní, okořeněný vhodnými přirovnáními a příklady z každodenního života. Zvláště působivé jsou jeho instrukce, jak praktikovat suňňatá před smrtí, což může konečnou porážku života přeměnit v konečné vítězství, když mysl, díky úplnému odpoutání, dosáhne „dokonalého vyhasnutí beze zbytku“ (str. 104-110).

Vedle svých silných stránek vykazuje výklad ctih. Buddhadásy i své chyby, ačkoliv se zde neprojevují tak jako v některých jeho dalších spisech. Jedná se zvláště o jeho oblíbené téma, že totiž „celá otázka znovuzrození je naprosto pošetilá a nemá vůbec nic společného s buddhismem“ (str. 4). Toto tvrzení lze jen těžko sladit s množstvím sutt, které ukazují, jak nesmírně důležitá je myšlenka znovuzrození pro celou strukturu Dhammy. Toto paušální zavrhování znovuzrození by mohlo vysvětlit jeho podivná vysvětlení týkající se zrození, kammy a jejích plodů (str. 86-88), jakož i jeho nesprávný výklad rozdílu mezi dvěma prvky nibbány (str. 55). Je-li znovuzrození nepodstatné, pak vyvstává otázka, jestli je vůbec nějaký rozdíl mezi „vyhasnutím beze zbytku“ a klidnou smrtí.

Další problematickou myšlenkou, která se stále opakuje, je tvrzení, že „kterýkoli moment, kdy je naše mysl prostá ‘já’ a ‘moje’, se rovná nibbáně“ (str. 49, 111). Adžán Buddhadása sice připouští, že „to není absolutní nibbána“, ale přesto tvrdí, že „je to nibbána tak jako tak“. V pálijských suttách Buddha popisuje nibbánu jako vyhlazení chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, jako ustání bytí atd., a nikde nepřipouští, že by dočasná nepřítomnost egoistických myšlenek mohla představovat bezsmrtný stav. Tato představa je zřejmě spojena s názorem ctih. Buddhadásy, že naše „původní mysl“, jež je vždy prolnuta moudrostí, je v zásadě totožná se suňňatá, a tím i s nibbánou (str. 28, 33). Ač pro nás může být povzbuzující slyšet, že naše mysl je vždy bytostně v nibbáně, a to i uprostřed každodenních aktivit, zůstává sporné, zda lze tuto myšlenku „původní mysli“ sladit s původním buddhistickým učením, založeným na pálijském kánonu.


Bhikkhu Bódhi

Přeložil Jakub Bartovský






Zpět domů